Po dalším velmi horkém dni vyrážím na kratší podvečerní procházku. Rozpálený vzduch se pořád ještě chvěje, ale slunce už pomalu mizí za obzor a ulice se halí do milosrdného stínu. Náhle kousek přede mnou vystartovalo drobné koťátko. Asi jsem ho vyrušila. Ne, to nechci vidět, zaúpěla jsem v duchu. V protisměru se rychle přibližovalo auto, přesně tou rychlostí, která neumožní kotěti, aby stihlo přeběhnout ulici. Řidič nemá šanci si všimnout toho drobečka, pomyslela jsem si. Zvláště když už začíná šero. Autor překvapivě zabrzdí. Kotě peláší k protilehlému domu. Oddechnu si a poděkuji za malou…