Křest, Bible, eucharistie a modlitba – to jsou témata čtyř promluv tohoto anglikánského duchovního, které na český trh uvedlo v útlé knížce nakladatelství Biblion. Pronesl je jako pašijové promluvy v katedrále v Canterbury. Hodí se ale do jakéhokoli období v roce.

Williamsovi se vždy bez velkého otálení podaří na pár stránkách uchopit obecné téma velmi konkrétně. Tak schválně: kapitolu o eucharistii by mohl zahájit příběhem ze života nebo historickým exkurzem. Ne. „Když se křesťané účastní eucharistie neboli svatého přijímání, znamená to, že žijí jako lidé, kteří jsou vždy hosty – že obdrželi pozvání a že o ně stojí.“ K jádru se dostáváme hned v prvních větách.

Ještě více se to projeví v promluvě o modlitbě, kterou považuji za vrchol knihy. Williams v ní čerpá ze tří autorů dob dávno minulých. Órigenés, Řehoř z Nyssy a Jan Kassián si v raných staletích křesťanství kladli podobné otázky, které zaměstnávají dnes nás: Jaký je smysl modlitby přímluv, když Bůh nejlépe ví, co potřebujeme? Jak se usebrat, když myšlenky těkají všemi směry? Jak se sjednocovat s Boží vůlí? Williams sbírá inspiraci v dávných dobách a srozumitelně ji překládá do 21. století. A nakonec zve k opakování a promýšlení stručné modlitby pěti slov, která mohou provázet všedními dny: „Bože, pospěš mi na pomoc“ (Žalm 40).

Knížka Žít jako křesťan se hodí i jako podklad pro usebrání před bohoslužbou nebo po cestě autobusem. Anglikáni možná některé články víry vidí jinak, ale odlišný úhel pohledu přece nemusí být ohrožující. Dám příklad. Když si kupujeme batoh, obvykle nás zajímá mezi jiným počet kapes a přihrádek. Některé nakonec využíváme častěji, jiné otevřeme jen sporadicky. Podobně to může být s ekumenismem. Edice Teodokaps (Teologie do kapsy) umožňuje nosit v postranních kapsách katolického batůžku i inspirace odjinud. A batoh to unese.

Rowan Williams: Žít jako křesťan (Biblion 2024)