17. 2. 2026
|Evropský den obětí zločinů se slaví 22. února a letos připadá na neděli. Pro katolíka tak může jít nejen o sváteční den, ale také o vyjádření solidarity s trpícími. Těmi nejsou pouze ti, jimž bylo ublíženo, ale i pachatelé zločinů – zranili své lidství.
„V posledních deseti letech jsem v pozici kaplana pracoval s odsouzenými ve věznici Valdice. Lidé jsou zde zavření za spáchání nejtěžších zločinů, mnoho z nich doživotně,“ říká Pavel Zvolánek, hlavní kaplan Vězeňské služby ČR. Není podle něj jednoduché poslouchat jejich příběhy, a to ze dvou stran. „Po jejich činu totiž vznikla velká bolest a smutek v rodinách obětí a také příběhy samotných odsouzených jsou děsivé. Většina z nich nejen nepoznala ve svém dětství lásku, pochopení, pohlazení, ale často byli trestáni, biti, zneužíváni. To všechno mělo za následek, že se dostali na šikmou plochu a někomu ublížili. Zranění lidé zraňují druhé,“ dodává kaplan Zvolánek.
Někteří z nich se snažili s vlastní minulostí vypořádat a žít slušně, ale selhali a selhávají. Podle něj i proto, že často neumí včas vyhledat odbornou či duchovní pomoc. Úkolem kaplanů je proto věnovat se i těmto lidem, povzbudit je a nasměrovat k Bohu, který dává člověku sílu, naději, a především nezaslouženou lásku.
„Znal jsem jednoho vězně, násilníka, recidivistu, neřadil se k věřícím. Zeptal se mě, jestli ho může Bůh změnit. ‚Může, pokud v něj uvěříte a budete se o tu změnu taky snažit,‘ odpověděl jsem,“ popisuje své zkušenosti zase salesián a bývalý vězeňský kaplan P. Michael Martinek. Vězeň pak začal chodit na biblické hodiny, zapojoval se do diskusí a po čase řekl: „Já už asi v Boha věřím, ale potřebuju ho ještě zažít. Proč se mi neukáže?“ „Pak přišel zlom,“ vypráví salesián Martinek, „s nadšením mi vyprávěl, že se s kýmsi na oddíle pohádal, chtěl ho zmlátit, ale něco mu zadrželo ruku a donutilo ho vyřešit problém bez násilí. Řekl mi: ‚Konečně se mi Bůh ukázal, to přece nebyl můj nápad, to on mě zastavil! Teď už v něj opravdu věřím.‘ Od té doby už na nikoho nevztáhl ruku.“
„Člověk dokáže milovat, když je milován.“ Taková jsou další slova Pavla Zvolánka, který ještě doplňuje: „A milován člověk je, když sám miluje. Ale co když nikoho takového nemá? Bludný kruh, do kterého může vstoupit Bůh. Je tady někdo, někdo dokonce tak velký jako Stvořitel vesmíru, kdo nabízí svou lásku bezpodmínečně každému člověku. A když člověk tuto lásku přijímá, může začít milovat lidi kolem sebe a hledat možnosti, jak být pro ně přínosem. Je to vlastně nabídka pro všechny, nejen pro odsouzené.“