Respektu k druhým se dítě učí v rodině, později i ve škole. Klíčový je ale vztah mezi rodičem a učitelem. „Žáci vždy sledují, jak spolu dospělí komunikují a jaký je mezi nimi vztah. Partnerský přístup učí respektu a spolupráci. Školní komunita jako společenství se posiluje, když rodiče věří učitelům a naopak,“ uvádí P. Juan Provecho OSA, ředitel Školy sv. Augustina v Praze, která se skládá z mateřské a základní školy i gymnázia.

O takovém partnerském přístupu mluvíme v rozhovoru s Marií Mesanyovou z pražské Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny. Ředitel a augustinián P. Provecho pak zdůrazňuje, že i sv. Augustin – jako duchovní, teolog, filozof a pedagog – má k tématu co říci i dnes: „Je dobré vždy začínat od srdce. Při jednání s rodiči je třeba začít pozitivním pozorováním, chválou a pokračovat upřímností v lásce: je-li třeba sdělit problém, dělejme to pravdivě, beze strachu, ale s laskavostí a se záměrem vést vše k dobru dítěte. Nezapomínejme také, jak je podstatné sdílet společné cíle, opakovaně si je připomínat a mít na paměti, že stojíme na stejné straně – chceme, aby dítě rostlo v moudrosti i ve ctnostech. A v neposlední řadě nezanedbávejme význam společné modlitby či reflexe, zejména při třídních schůzkách a společných setkáních.“

I učitel je obyčejný člověk

Právě setkání, a to i během školního roku, nejen to na konci, jsou prostorem k prohlubování otevřených vztahů. To zdůrazňuje i Pavel Polcr, ředitel Cyrilometodějského gymnázia, základní a mateřské školy v Prostějově. „Důvěra se buduje dlouhodobě. Někdy je to i díky výsledkům učení, když je škola úspěšná v přijímačkách, u maturit, plní dané sliby a očekávání. Mnohdy je k tomu ale potřeba pěstovat i neformální vztahy,“ říká s tím, že rodiče jsou u nich na škole vítáni jako hosté nebo partneři. Jsou zváni třeba na třídní schůzky k etické výchově, kde mohou prakticky zakusit, jak taková hodina probíhá. Ale i na turistické akce, víkendová setkání při putování Českem, ples, ke spolupráci ve Spolku rodičů či akce v kostele nebo k prožití závěrečné Zahradní slavnosti. „To všechno jsou příležitosti, kdy se i o rodičích dozvídáme mnoho zajímavých věcí. A oni poznávají, že jsme také obyčejní lidé se svými starostmi a radostmi, o něž se můžeme podělit. A tím se proměňuje i vzájemný vztah,“ uzavírá ředitel Polcr.

P. Provecho opět připomíná pohled sv. Augustina: „Ve věcech důležitých jednota, v nedůležitých svoboda a ve všem láska.“ Podle něj světec touto větou klade důraz na to, co by mělo být společnou prací rodičů a učitelů: svoboda, jednota, a především láska jako tři společné prvky dobré výchovy. Jednota neznamená uniformitu, nýbrž sdílený cíl. Svoboda vede k otevřené komunikaci mezi školou a rodinou a vytváří prostor k porozumění a řešení problémů. „A láska jako semínko, které je třeba zasít do srdcí žáků, láska, která ve vztahu rodič – učitel znamená důvěru a respekt,“ uzavírá augustinián.