Na téměř každé faře najdeme nabídku náboženské literatury. Často jí říkáme Farní knihovna a příliš nerozlišujeme, zda jde o pět skromných poliček se základní nabídkou, nebo o rozsáhlé řady regálů s různými žánry. Rozdíl je spíše ve čtenářích, kteří si k ní našli cestu. Zeptali jsme se proto ve třech menších knihovnách, dvou farních a jedné se zaměřením na křesťanskou literaturu: Jak se jim daří? Odpovědi ukazují, že i dnes může knihovna zůstat živým místem, pokud ji ovšem vede ten, pro něhož jsou knihy až na druhém místě. Na prvním je čtenář.

Příkladem takového přístupu bylo nedávné dubnové setkání farníků se spisovatelem Milošem Doležalem při kostele Svaté rodiny v Luhačovicích. Ten se dlouhodobě věnuje příběhu kněze a mučedníka Josefa Toufara z Číhoště. Svědectví o jeho životě a víře přiblížil už ve vícero publikacích. „Sál byl naplněný k prasknutí, to se nám už dlouho nestalo,“ vzpomíná Zdena Pančochová, která má v luhačovické farnosti knihovnu na starosti.

Taková osobní setkání s autorem se ukázala být klíčová – lidé si domů odnesli nejednu z nabízených knih. Bez podobného impulzu je cesta dnešního člověka k literatuře mnohem složitější. Zdena Pančochová to potvrzuje i svou každodenní zkušeností: „Do polic dávám nejnovější nábožensky zaměřenou literaturu, autory jako Tomáš Halík, Marek Vácha či Kateřina Lachmanová. Nyní nám přibyly knižní novinky ke dvojici brněnských kněží Bulovi a Drbolovi.“

Dnešnímu čtenáři se přitom snaží přiblížit i proměnou struktury knihovny – nabídka knih se přesunula do společenské místnosti, kde se lidé běžně scházejí na nedělní „kafe po mši“ či besedy. Zbytek knih je na chodbě v příručním skladu. Výpůjčka navíc není registrovaná. „Pro mě je důležitější, aby si knihu vzali a přečetli, než abychom kontrolovali, zda se nám vrátí,“ vysvětluje knihovnice s tím, že společenská místnost, která se nachází při kostele, je otevřená i v týdnu, aby k ní našli cestu také lázeňští hosté. „Zatím takto fungujeme prvním rokem. Teprve hledáme cesty, jak lidi oslovit,“ podotýká.

Ptám se přátel, jaké knihy chtějí

Dříve lidé vyhledávali knihovny kvůli informacím, dnes mají díky mobilu vše „na dlani“. Přesto si stále cení prostor pro setkávání – ať už jde o výše zmíněné organizované besedy nebo o setkávání přátel. Knihovnice z farnosti u sv. Jakuba v Jihlavě Ludmila Hronová pečuje o dvě místnosti, kde bychom našli přes dvacet regálů plných knih od náboženské literatury přes beletrii, historii, filozofii, cestopisy, životopisy svatých i osobností, výchovu až po knížky pro děti a mládež.

„Nejčastěji sem najdou cestu moji známí,“ říká Ludmila Hronová, přezdívkou Rakša. Je totiž současně vedoucí místního skautského střediska Zvon a zpívá v chrámovém sboru. „Říkávám si, jaké knížky nakoupit, aby se půjčovaly,“ přemýšlí, jak lákat čtenáře, „ale stejně se nejvíc inspiruji přáteli, ptám se, co by rádi měli v knihovně.“ A dodává, že jí pomáhají i recenze v KT či literární příloha Dobrá kniha. Ludmila Hronová je přitom zkušená ve svém oboru, před odchodem do penze pracovala čtyřicet let v jihlavské Městské knihovně, z toho osmnáct ve studovně pro mládež. Podle své celoživotní zkušenosti, že čtenáře je nutné si vychovávat, se řídí i nyní: vedle farní knihovny se nachází společenský sál, proto mnohokrát při akcích odvážně zvala k její návštěvě. „Čas od času poprosím pana faráře, aby v nedělních ohláškách připomněl možnost půjčovat si knihy ve farní knihovně, snažím se také informace o nových titulech posílat k uveřejnění na webu farnosti,“ říká knihovnice a připojuje, že v budově se nachází i klubovna mládeže, která jí pomohla s propagací knihovny vytvořením přívětivého plakátku. Čtenářů ale podle ní nepřibylo. „Možná je odradí i strmé schody do patra,“ poukazuje na prostory, kde se knihovna nachází a které nemají bezbariérový přístup ani toaletu.

Výchova k příběhům a bridž

Při živých setkáních s knihou, kdy je četba spjatá s besedou, často vynikne i knihovníkova osobnost. Že jde o nadšeného čtenáře nebo člověka, kterému je blízká práce se slovem, ukazuje osobnost jak Ludmily Hronové, bývalé knihovnice, tak Zdeny Pančochové, dlouholeté ředitelky ZŠ a učitelky češtiny v penzi, ale i příběh vedení menší knihovny s křesťanským zaměřením při Křižovatka Centru v Praze.

Manželé Jim a Laurie Barnesovi, původem z Ameriky, se usadili v České republice díky programu Open Door Libraries (misijně-vzdělávací knihovnický projekt, který vznikl v USA) před 29 lety. Oba mají humanitní vysokoškolské vzdělání a sami sebe představují jako „nevyléčitelné knihomoly“. Nápis na dveřích knihovny „Knihy, káva a společenství“ vystihuje důležitost vzájemného setkávání čtenářů. Také oni vybudovali prostor, který propojuje knihovnu a společenské centrum s kavárnou, vsadili na přednáškové cykly, semináře a výchovu mladých čtenářů. Nabízí velké množství literatury v angličtině a pravidelný bridž.

Nelze si nevšimnout, s jakým zaujetím všichni oslovení hovoří o velkém úsilí najít čtenáře, oslovit ho. Člověk ani nemusí držet v ruce všechny karty světa, aby si uvědomil, jak jenom samotné povídání nad knihami dovede lidi vzájemně propojit – což je v neklidném čase rozjitřených, až nenávistných debat na sociálních sítích opravdový trumf.