„Papež Lev XVI. říká o mši svaté, že je to poklad všech pokladů, a tak z tohoto pokladu čerpejme sílu. Krásně o tom mluví slova adventní písně 126 z Kancionálu: „Krista čtvero příští / Písmo svaté jistí: / nejprvnější v těle, / druhé v duši celé, / třetí při skonání, / čtvrté o vzkříšení,“ uvádí jáhen Ladislav Kinc, který působí ve farnosti Štěpánov nad Svratkou.

„Když se člověk chystá na něco důležitého, snaží se na to dobře připravit. To ovšem platí, je-li rozumný a nedrží se dvou častých nerozumností, totiž nechávat vše na poslední chvíli a stále opakovat nepravdivé: ‚nemám čas‘,“ přibližuje Kinc. Příkladem je podle něj tzv. cestovní horečka, kdy často nemůžeme dospat před náročnou a toužebně očekávanou cestou.

Tak by to podle něj mělo být i s přípravou na příchod Spasitele. Jde nejen o oslavu Ježíšova narození, ale také o přípravu na jeho dva příchody. „Ty sice nemáme stanoveny datem v kalendáři,“ pokračuje jáhen. „Ale víme, že první příchod je setkání s Pánem Ježíšem v okamžiku naší smrti, tedy ukončení naší pozemské cesty a vstupu do věčnosti, který je katechismem označován jako osobní soud. Druhý příchod je pak naplnění času, známý pod názvem Poslední soud nebo také konec světa; dnes se používá spíše pojem příchod Božího království. Příprava na tyto tři skutečnosti nás přirozeně vede, abychom slavení mše svaté, zaměřené mariánsky, kladli na začátek, tedy co nejdříve ráno,“ doplňuje Ladislav Kinc.

Světlo jako symbol

Na zpěv kněze, který zaznívá do šera a vyjadřuje touhu po Spasitelově příchodu: „Rosu dejte, nebesa, shůry“, navazuje „Ejhle, Hospodin přijde…“ za svitu svící či luceren. Silná symbolika napomáhá vnitřnímu soustředění. „Člověk má možnost silněji si uvědomit, že se právě chystáme na příchod „Světla“ – Spasitele. Do temnoty hříchu a nevědomosti vstupuje světlo spásy pro všechny, kdo mají srdce otevřená. A jako Ježíš přinesl toto světlo všem lidem na zemi, může být naše nepatrné světélko světlem víry lidem kolem nás,“ uzavírá jáhen Kinc. „Už příchod do kostela je spojen se symbolickým nesením světla víry do naší farnosti. Lidé spěchající na roráty, někdy opravdu nakvap, s rozžatými lucernami v rukou, se přiznávají ke své víře. Ukazují, že je tu někdo, kvůli komu ochotně vstávají z rozehřáté postele, aby mohli ještě brzy ráno slavit mši svatou,“ líčí jedna z farnic ze Štěpánova nad Svratkou a jáhen potvrzuje: „Atmosféra a symbolika rorátních mší svatých je natolik silná, že přitahuje do kostela navzdory svému brzkému začátku trojnásobek i čtyřnásobek věřících oproti jiným ‚všedním‘ dnům.“