Pamatujete si, co jste při svěcení prožíval?

Těch dojmů a zážitků bylo velké množství, ale stejně jako při předchozím kněžském a jáhenském svěcení bylo nejsilnějším okamžikem, když jsem ležel tváří k zemi, všichni přítomní zpívali litanie ke všem svatým a já tehdy velmi silně vnímal společenství církve.

Překvapilo vás něco za 35 let v biskupské službě?

Dva mistrovské tituly brněnské hokejové Komety (smích). Ale vážně! Biskupem jsem se stal v přelomové době, takže o milá i nepříjemná překvapení nebyla nouze. Představoval jsem si, že biskupská služba nebude jednoduchá, což se splnilo.

Co bylo podle vás nejnáročnější?

Na to se dá těžko odpovědět. Biskupská služba mi přinesla probdělé noci, ale také radostný úžas, co tvoří Bůh a jak citlivě a pozorně působí v životě každého z nás.

Jako emeritní biskup jste byl jmenován biskupským vikářem pro duchovní život kněží a jáhnů v diecézi. Co to obnáší?

Jsme zvyklí pečovat o tělesné i duševní zdraví, ale duchovní život je specifická věc. Je to velmi intimní záležitost každého člověka. Pověření, jež zmiňujete, pokládám za službu přátelské blízkosti kněžím a jáhnům. Naslouchám jejich radostem i těžkostem, snažím se je povzbudit, a hlavně je denně provázím v modlitbě. Jsem pro ně jako ona příslovečná vrba, k níž mohou mít absolutní důvěru. To je přece jen jiné, než když jsem byl úřadujícím biskupem, který o nich vlastně „rozhodoval“.

Co byste si přál změnit, kdybyste měl tu možnost?

Lidská srdce. Aby se do nich vešlo více porozumění, soucítění, vděčnosti, schopnosti odpouštět i přijímat, a především vzájemné lásky.