14. 4. 2026
|Poprvé po více než 53 letech – od mise Apollo 17 z roku 1972 – lidská posádka opustila oběžnou dráhu Země a obletěla Měsíc bez přistání. Mise Artemis II vytvořila nový rekord: astronauti byli od Země nejdále (406 700 km) v historii.
Cílem NASA bylo otestovat loď Orion a raketu SLS pro budoucí mise na Měsíci – ty mají být završeny vybudováním základny. Výprava zahrnovala kritický průlet atmosférou s teplotou plazmatu 2 700–2 800 °C. Na palubě lodi byli čtyři astronauti – velitel Reid Wiseman, pilot Victor Glover (první afroamerický astronaut u Měsíce) a dva letoví specialisté – Christina Kochová a Kanaďan Jeremy Hansen (první žena a první neamerický astronaut u Měsíce).
Victor Glover je praktikující křesťan. Už po návratu z dřívější mise SpaceX Crew-1 mluvil o tom, že při pohledu na Zemi „cítil vděčnost Bohu za stvoření“. Nyní pro vysílání CBS News z vesmíru vzkázal: „Teď s námi mluvíte, protože jsme na kosmické lodi a opravdu daleko od Země, ale vy jste na kosmické lodi jménem Země, která byla stvořena, aby nám dala místo k životu ve vesmíru a kosmu.“ S nadsázkou pak komentoval: „Možná si kvůli vzdálenosti, která nás od vás dělí, myslíte, že děláme něco výjimečného, ale my jsme od vás vlastně stejně daleko. Chci říct: věřte, že jste výjimeční.“ A vybídl k vděčnosti: „Uprostřed téhle prázdnoty, v tomhle velkém nic, kterému říkáme vesmír, máte tuto oázu – krásné místo, kde můžeme společně existovat.“ Před několika lety také shrnul: „Ježíše potřebujeme – ať už tady na Zemi, nebo na oběžné dráze.“
Christina Kochová při pohledu na Zemi z vesmíru zase mluvila o pokoře a pocitu „spojení s celým lidstvem“.
Mise Artemis II znovu otevřela otázky, jak lidstvo s vesmírným prostorem naloží, což bývá stále častějším tématem jednání na půdě OSN. „Lidstvo už dnes činí rozhodnutí, která budou mít dlouhodobé důsledky. Mohou přispět k rozvoji, ale také ke zkáze,“ upozornil arcibiskup Ettore Balestrero, stálý zástupce Svatého stolce při OSN, v rozhovoru pro Vatican News. Podle něj vesmír není „územím bez pravidel nebo pro bezohledné dobývání“ a musí zůstat „společným dobrem“ chráněným mezinárodním právem (základem je Smlouva o kosmickém prostoru z roku 1967). Arcibiskup také varoval před rostoucím rizikem militarizace vesmíru. Současné právo sice umisťování zbraní hromadného ničení zakazuje, nedostatečně však řeší nové formy konfliktů, jako jsou kybernetické útoky či rušení signálů.
Zatímco pohled z kosmu ukazuje Zemi jako křehký společný domov bez viditelných hranic, zůstává v kontrastu blízká a drsná realita válek a násilí – jak už před pěti lety vylíčil americký astronaut Michael Scott Hopkins. Také papež Benedikt XVI. při jednom z rozhovorů s astronauty připomněl, že „je absurdní, aby lidé žijící na jedné planetě mezi sebou bojovali a zabíjeli se“.
Podle katolické sociální nauky představuje vesmír pro lidstvo určitou „druhou šanci“ – příležitost neopakovat chyby minulosti a rozvíjet spolupráci namísto soupeření. A zatímco věda odpovídá na otázku „jak“, víra ukazuje „proč“ – tuto tradici ostatně připomíná i Specola Vaticana, jedna z nejstarších astronomických observatoří na světě, založená 1891 papežem Lvem XIII.