Sestrám od adorace Nejsvětějšího srdce a jezuitům z Německa a Rakouska, jimž bylo aspoň osmdesát let, kladla vědkyně otázky, jak prožívají podzim života. Tou první bylo tázání, proč právě řeholníci se často dožívají tak vysokého věku (řeholní sestra Inah Canabarrová Lucasová, narozená roku 1908, je aktuálně dokonce nejstarším člověkem na Zemi – pozn. red.). A odpovědí, že je za tím jasný životní cíl, pravidelnost a silné vědomí smyslu. „Řeholníci navíc pracují až do vysokého věku, přiměřeně svým schopnostem,“ doplňuje Ruth Mächlerová, která působí na Ústavu pro duchovní péči a psychosomatiku v Mnichově.

Pozitivní roli hraje též život ve společenství, protože to své starší členy podporuje, aby se i ve vyšším věku pouštěli do nových věcí, dále se vzdělávali atd. Podle zjištění vědkyně ovšem není život v řádu zároveň zárukou, že se senior nebude cítit osamělý, a proto je pro starší řeholníky důležitý také vztah s jejich příbuznými.

Žít život s vášní

Respondenti se shodovali, že ve svém věku již neprocházejí závažnějšími krizemi. Hovořili ale o krizích, jimiž prošli. Překonali je ne tím, že by je potlačovali, nýbrž tím, že si sami kladli otázku, zda jdou po správné cestě. Některé podporuje jejich víra, ne ale všechny: někteří mají pochybnosti nebo cítí vyhoření. „Může se stát, že věřící lidé mohou ve stáří čerpat ze své víry, není však to zaručené,“ podotýká výzkumnice. Když se řeholníků ptala, jakou radu by dali svému mladému já, často odpovídali: ať vytrvá navzdory obtížím a ať se plně věnuje tomu, pro co se rozhodlo. „Co bych se od řeholníků ráda naučila sama a předala mladým lidem, je toto: mohu tak či onak odvádět svou práci a žít pro svůj volný čas – nebo mohu žít své vztahy a svou víru s vášní,“ uzavírá Mächlerová.

Výsledky průzkumu nyní vycházejí knižně a chtějí pomoci zúčastněným řeholním společenstvím získat lepší přehled o tom, jak se skutečně daří jejich starým členům.