Na rozlehlém ostrově v Indickém oceánu se hlásí bezmála 60 % z 29 milionů obyvatel ke křesťanství, katolickou víru vyznává celá čtvrtina. „První misionáři dorazili na ostrov již v roce 1648 a od té doby víra mezi lidmi hluboce zakořenila. Křesťanství se zde velmi dobře rozvíjí,“ vysvětluje pro KT P. Jaroslav Jaššo, kněz Misijní společnosti sv. Vincence de Paul (lazaristů), který v zemi působí od roku 2019.

Lazaristé, založení roku 1625, tvoří na všech pěti kontinentech zhruba třítisícové společenství kněží a věnují se formaci kněžského dorostu a potřebám chudých, nemocných či handicapovaných lidí a sirotků. „Na Madagaskaru naše provincie v současnosti čítá 107 kněží a 120 seminaristů,“ doplňuje P. Jaššo.

Vydat se na dráhu kněze je podle zkušenosti P. Jašša pro mladého muže na Madagaskaru velmi lákavé. „Máme mnoho těch, kdo cítí povolání ke kněžství, dokonce můžeme říci, že máme více zájemců, než jsme aktuálně schopni vzhledem k omezené kapacitě našich ubytovacích a formačních zařízení přijmout,“ podotýká misionář. Proto se zdejší lazaristé rozhodli vybudovat ve městě Fianarantsoa v jihocentrální části ostrova nový seminář. Stávající zařízení, otevřené v roce 1990, bylo totiž navrženo pro 38 seminaristů, ale nyní jich zde bydlí přes šedesát, a navíc po pětatřiceti letech už jsou v alarmujícím stavu střechy či elektrické rozvody. P. Jaššo je aktuálně též almužníkem kongregace, a tudíž shání prostředky na její činnost, včetně projektu ve Fianarantsoe. Právě jeho je možné na adrese jarocm@yahoo.com kontaktovat, kdyby se někdo rozhodl výstavbu semináře podpořit.

Hlasatelé evangelia i bojovníci s chudobou

„Věnujeme velkou pozornost tomu, abychom zájemce o kněžství lépe poznali už v jejich komunitách a farnostech, kde žijí a působí,“ přibližuje dále P. Jaššo. Bohoslovci se potom i na kněžskou službu připravují velmi pečlivě, proces trvá deset až jedenáct let. „Tyto osobnosti pak budou ovlivňovat životy desítek tisíc lidí a přispívat ke zlepšení nejen duchovního, ale i materiálního života v jejich komunitách,“ dodává misionář.

Madagaskar, který si roku 2019 vybral papež František k jedné ze svých apoštolských cest „na periferie“, patří totiž k nejchudším zemím světa. Lazaristé mají na ostrově čtyři desítky komunit a mj. se věnují hloubení studní či výstavbě domků a dalším sociálním projektům. P. Jaššo má k tomu ostatně průpravu z obdobně chudého středoamerického Hondurasu, kde působil dlouhých sedm let, nebo z desetileté služby nejchudším rodinám v ukrajinském Charkově. Církev na Madagaskaru tedy dokáže napomáhat změnám k lepšímu i v materiální oblasti.

Dost práce je nicméně i v rovině duchovní. Kromě křesťanství se na ostrově daří různým sektám nebo též tradičním náboženským představám a zvyklostem. „Velkou roli hraje úcta k zemřelým, což se promítá do velmi dlouhých pohřebních obřadů. Někdy trvají i několik dní, kdy se tělo uchovává v samostatném domku, dokud není pohřeb dokončen,“ uvádí pro příklad P. Jaššo. „V naší misijní práci se pak snažíme nacházet způsoby, jak evangelium přirozeně včlenit do místní kultury – třeba vysvětlovat, že úcta k předkům a víra ve věčný život jsou v souladu s křesťanským učením,“ připojuje kněz a uzavírá: „K tomu ovšem potřebujeme kněze, kteří budou hlásat Boží slovo a učit zachovávat Ježíšovo učení.“ Pokud se zdaří nový seminář ve Fianarantsoe zbudovat, mohl by se podle P. Jašša počet zdejších novokněží ročně zdvojnásobit.