Strávit „silvestra“ v křesťanském duchu sem připutovalo 3 500 mladých lidí 45 různých národností včetně Čechů. Estonsko je nejsevernější zemí, kde se kdy tato tzv. Pouť důvěry na zemi konala, a zároveň zemí silně sekularizovanou, kde se 80 % z 1,3 milionu obyvatel nehlásí k žádnému náboženství. Katolíků zde – vzhledem k luteránské historii – žije pouhé jedno procento.

„Společné setkávání v duchu sdílení a bratrství je o to důležitější v dnešním kontextu, kdy náš svět prochází vážnými zkouškami,“ zdůraznil proto papež František v poselství, které na setkání zaslal a které zveřejnily Vatican News. A podpořil také dopis převora komunity v Taizé bratra Matthewa, určený účastníkům a pojednávající o naději (ve zkrácené verzi jej přinášíme na str. 10). Na naději se totiž soustředí i právě zahájený Jubilejní rok katolické církve. „Naděje překonává každou únavu, každou krizi a každou úzkost a dává nám silnou motivaci jít vpřed, protože je darem, který dostáváme od Boha,“ shrnul papež.

Program setkání od 28. prosince do 1. ledna probíhal podle obvyklého scénáře, kdy se střídají workshopy s modlitbou ve farnostech a sborech se společnými zážitky, měl ale i svá specifika. V zemi s tak nízkým počtem křesťanů nebylo například snadné najít hostitelské rodiny, které by přijaly poutníky pod svou střechu. Nakonec jich byly zhruba jen čtyři desítky, většina mladých se musela ubytovat ve společných prostorech. „Měla jsem velké štěstí, že jsem našla ubytování v rodině. Spolu se mnou bydleli ještě tři Poláci ze skupiny, se kterou jsem přijela. S hostitelskou rodinou jsme si mohli o všeličems povídat, což bylo moc milé,“ líčí pro KT osmnáctiletá Hana Slámová, jedna z přibližně tří desítek účastníků z Česka a Slovenska.

Modlitba na hranici

Hovořili spolu třeba o válce na Ukrajině, která se Estonska úzce dotýká. „Roli hraje už to, že kolem 25 % obyvatel Estonska jsou Rusové,“ podotýká Hana. Země sdílí s Ruskem přibližně 300 km dlouhou hranici a má neblahou historickou zkušenost z dob, kdy byla včleněna pod Sovětský svaz. Od napadení Ukrajiny se řada Estonců obává, zda nebude jejich země další na řadě, a napětí mezi etnickými Estonci a estonskými Rusy stoupá. V zemi nadto našlo útočiště na 60 tisíc ukrajinských uprchlíků. I z těchto důvodů bratři z Taizé po skončení setkání vyjeli v doprovodu několika dobrovolníků do pohraniční Narvy, kde se společně s ruskými křesťany na druhé straně hranice modlili za mír.

Ruští zájemci se v drtivé většině na setkání nedostali, neobdrželi víza. Ukrajinští poutníci přijet mohli a někteří z nich se svými vrstevníky sdíleli zkušenosti, aby „pomohli mladým lidem v ostatních evropských zemích pochopit naši situaci“ – jak vystihla pro deník La Croix osmnáctiletá Sofie, uprchlice z Chersonu, která od února 2022 žije u babičky v bezpečnějším Ternopilu. Účast se pořadatelům podařilo zařídit i dvaceti řeckokatolickým seminaristům ze Lvova, kterým jinak Ukrajina nedovoluje vycestovat pro případ jejich mobilizace. „V mé skupině, která byla hodně rozmanitá národnostmi i vyznáními, jsme měli právě i jednoho Rusa a jednu Bělorusku. Cítila jsem, že se zdráhají pojmenovávat věci naplno, protože potom se samozřejmě vraceli do svých zemí, ale že se určitým způsobem kají za to, jak si jejich státy počínají,“ přidává postřeh Hana Slámová.

„Sdružování mladých lidí navzdory geopolitickým krizím bylo pro naši komunitu vždy prioritou,“ vysvětlil bratr Luc pro deník La Croix a připomněl kontakty komunity z Taizé s mládeží za železnou oponou v 70. a 80. letech. Ty pak mj. roku 1990 vyústily v novoroční setkání v tehdejším Československu. „Musíme udržovat kontakty i s těmito mladými Rusy a Bělorusy, už jen proto, abychom se připravili na budoucnost,“ dodal bratr Luc.

Pro Hanu Slámovou bylo podnětné i mezikonfesní setkávání. Sama je evangelička, do Tallinnu nicméně připutovala se skupinou polských katolíků a z nabízených workshopů si vybrala mj. čtení ikon, příznačné pro řeckokatolickou a pravoslavnou tradici. „O katolické církvi jsem se naučila spoustu věcí a přišlo mi to hodně zajímavé, i když nemohu říct, že bych tomu všemu rozuměla,“ usmívá se evangelička. U pravoslavných věřících ji zase oslovila charismatičnost, která má silný potenciál zasáhnout lidi v nouzi – jak si odnesla z přednášky tří sociálních pracovníků o křesťansky motivované pomoci v komunitách drogově závislých. „Zaujalo mě, jak lze vnášet náboženská témata do tohoto prostředí,“ poznamenává Hana Slámová.

Na příští etapu Pouti důvěry na zemi zvou bratři z Taizé do Paříže. Ta ji bude hostit od letošního 28. prosince do 1. ledna 2026. ALENA SCHEINOSTOVÁ

Více na str. 10