Jak se dál rozvíjí synoda v Česku? Vzešlo z ní něco trvalého či většího? Jak je vidět „pouhým okem“?

Synoda se odvíjí v každé diecézi svým tempem. Viditelná je jistě dlouho běžící diecézní synoda plzeňská a nově je synodalitou prodchnutý také velice zajímavý projekt „Propojeni“ v olomoucké arcidiecézi. Důležité jsou ale kroky v každé diecézi, kde pracují jak synodní týmy se svým biskupem, tak i mnoho menších či větších skupinek, které se snaží obnovovat sebe i okolí ve společenství, plném zapojení do církevního života a misijním poslání. Na mnoha místech se ujala „konverzace v Duchu Svatém“ pro jednání pastoračních, ekonomických či jiných rad.

To je ten systém synodální debaty, kdy se v prvním kole každý vyjádří a až ve druhém ostatní reagují na slyšené...

Ano, vede to k menší formalitě a naopak k většímu zapojení všech, k naslouchání si navzájem a společně Duchu Svatému. Vše provází modlitba a reflexe nad Písmem.

Do Prahy se chystá přijet Nathalie Becquardová, která působí ve Vatikánu na vysokém postu (podtajemnice) Generálního sekretariátu synody. Stala se první ženou, která má právo hlasovat s biskupy. O čem s ní budete mluvit?

Chceme se jí vyptat na její zkušenosti a postřehy z celého světa na probíhající třetí fázi synody, a sice uvádění synodních závěrů do praxe. Je pro nás vzácné moci si popovídat s někým, kdo stál u zrodu této synody a je v ní ponořen. Navíc už byla zapojena do synody věnované mládeži, což je neméně obohacující.

Co si má člověk představit pod její rolí „podsekretářky“ synody? Jakou roli zde hraje?

Mám dojem, že sestra Nathalie se podílí tak trochu na všem – spolupracovala na přípravě dokumentů, metodicky podporovala celý proces, nikdy nechybí u organizačních záležitostí, hodně cestuje – přednáší a shromažďuje vše, co se v praxi v různých koutech zeměkoule osvědčilo. Je chodícím příkladem, jak přínosná je přítomnost žen v „nejvyšších patrech“ Vatikánu.

Časopis Forbes ji zařadil mezi 50 nejvlivnějších žen ve svém oboru, zde zřejmě tedy míněno v církvi. Jak jste ji poznala osobně?

Moje první vzpomínka je z doby, kdy papež František slavnostně zahajoval synodní proces v roce 2021 ve Vatikánu. Protože to byla doba covidová, bylo nutné během pobytu shánět možnost testování. Vzpomínám si, že sestra Nathalie při všem, co měla zajišťovat, na mě nezapomněla a donesla mi osobně adresu testovacího místa, které se od původních pokynů změnilo. A to nás tam bylo celkem 400 a ona měla evidentně celou organizaci nejvíce na starosti. Vnímám ji tedy jako ženu „multitasking“, měla jsem až pocit, jako by byla na více místech najednou. Než promluví, působí nenápadně: tam se ukazuje její další rozměr, který jsem si pro sebe nazvala jako „apoštolka synodality“. V přednáškách a vystoupeních dokáže zapáleně a přesvědčivě vysvětlovat, o co v tomto procesu jde: jak metodicky, tak co do teologického rozměru. A na závěr zmíním, že umí naslouchat, což je skutečná doména všech členů Sekretariátu synody…