Jaké pro vás byly tyto roky v naší zemi? A jak se chystáte na odjezd?

Hlavou se mi honí spousta myšlenek. Jsem velmi vděčný Svatému otci za hlubokou důvěru, kterou ve mne vkládá, když mě žádá, abych ho zastupoval na Haiti. Když opouštím Českou republiku, běží mi hlavou mnoho myšlenek. Jsem vděčný všem: panu prezidentovi, panu premiérovi (jeho působení se krylo s vládou Petra Fialy – pozn. red.), senátorům a poslancům, lidem, které jsem potkal i v nejodlehlejších částech země, věřícím, řeholníkům, kněžím a biskupům.

Ano, je o vás známo, že jste ochotně přijímal pozvání do mnoha koutů republiky.

Rád jsem cestoval po celé zemi, účastnil se slavností, svátků a debat, mohl jsem se někde podílet i na hledání smyslu života. Zatím na poslední návštěvě jsem byl před pár dny v Brně na setkání se studenty a jejich kaplany. Bylo opravdu milé si s nimi povídat, modlit se a sdílet jejich naděje a radosti, byli plní optimismu.

Jak jste naši zemi poznal a co jste se tu naučil? Třeba v češtině, s níž jste se seznámil už při svém dřívějším působení, jste udělal velké pokroky, což bylo poznat.

Česky jsem se učil s pomocí Duolinga (mobilní aplikace) a dokázal jsem se poměrně dobře i domluvit. Začal jsem obdivovat a mít rád český národ pro jeho houževnatost, obezřetnost, přívětivost, lásku k vlasti, smysl pro závazek, upřímnost a klid.

Co vám toto působení přineslo po pracovní stránce vatikánského diplomata a papežova zástupce?

Přijel jsem sem na krátký odpočinek, ale sotva mi byl dopřán. Netušil jsem, že se přijíždím setkat s církví na křižovatce její existence. Věci se tedy změnily. Musel jsem se vrátit ke studiu dějin českého národa i církve, což bylo obohacující. Snažil jsem se ze všech sil zachovat svou identitu a poslání jako nuncia, zprostředkovatele, posluchače, blízkého pozorovatele, bratra a přítele. Pastorační potřeby byly četné a rozmanité. Přesto, celkem vzato, nebyly složité. V mnoha jiných zemích jsou situace existenciálně mnohem náročnější, s většími výzvami. Co se situace na pražské Katolické teologické fakultě týče, věděl jsem, že to není oblast mé kompetence a že to zároveň není neřešitelná situace. Všichni zúčastnění jsou vysoce vzdělaní lidé. Předpokládal jsem, že jsou moudří a erudovaní, takže mohou tyto poměrně drobné problémy vyřešit sami. Jinde lidé denně umírají pro svou víru, pro svou vlast a pro své přesvědčení. Ti potřebují naléhavější pozornost.

Jak tedy budete na Českou republiku vzpomínat a inspirovala vás třeba nějak i naše církev?

Opakuji, že jsem za svůj pobyt zde velmi rád. Ve chvíli odjezdu vzpomínám na své čtyři roky zde s láskou a oceňuji pohostinnost a hlubokou a tichou víru zdejších lidí. Jsem nesmírně vděčný panu prezidentovi. A děkuji všem za obrovskou lásku a srdečné přijetí, kterého se mi dostalo všude, kam jsem přišel. Naučil jsem se mnoho obohacujících věcí. Zakončím to přáním: Long live the good people of the Czech Republic! Ať žijí dobří lidé České republiky!