Pokud se o setkání mládeže někdy mluví jako o přívalu energie, pak by se to ostravské mohlo přirovnat k odpichu surového železa ve vysoké peci. Jindy tichý park na výstavišti Černá louka se místním proměnil k nepoznání. Okolními ulicemi se rozléval nejen zpěv z bohoslužeb a pódiového programu, ale i proud mládežníků s visačkami setkání – pohybující se pěšky nebo na sdílených kolech.

Překvapení bylo ale vzájemné. „O Ostravě jsem slýchala jen jako o průmyslovém městě. Cítím se zde ale velice příjemně,“ podotkla pro KT Antonie z jižních Čech. Jak ukázal „bleskový průzkum“ při slavnostním zahájení, velká část z 3200 účastníků přijela do Ostravy poprvé. „Měla jsem z města trochu strach, ale byly to předsudky,“ doplňuje Eliška z Vysočiny. Že volba padla právě na Černou louku se zázemím výstavištního pavilonu a stínem listnáčů a borovic u řeky Ostravice, si v anketě pochvalovali i další oslovení.

Setkáním provázel divadelní příběh o silvestrovské oslavě v partě přátel, jejichž osobní dramata, vzájemné rozdíly i nejistoty vytvářely odrazový můstek pro katecheze i diskusní skupinky. „Líbí se mi, že jsme se v postavách na scéně mohli sami najít,“ hodnotí Tadeáš z Třebíče. Snad nejsilněji rezonovalo dramatické ztvárnění obtížného hledání vztahu k církvi v době, kdy vyplouvají na povrch různé kauzy.

Na divadelní úvod pak navázala pódiová diskuse s brněnským biskupem Pavlem Konzbulem. „Je výborné, že se režie nebála otevírat těžká témata. Pro nás mladé je dobré mluvit a ujasňovat si, jak církev vidíme. A kde jinde než na CSM s tématem odvahy?“ podotýká Dorota z jižních Čech. Veronika z Trhových Svin zase sbírala v Ostravě data pro bakalářskou práci, kterou píše o CSM na teologické fakultě: „Ukazuje se, že odvaha je skutečně tématem pro každého – ať už vytrvat ve víře, nebát se svěřit do Božích rukou, udělat první krok k životnímu rozhodnutí,“ nabízí pro KT zběžnou analýzu svých poznatků nasbíraných z dojmů mladých, kteří oceňovali také prostor pro diskusi v bezpečném prostoru malých skupinek. „Mohli jsme naše názory vyslovit bez obav, co na ně ostatní řeknou. To ve farnostech vždycky nejde,“ míní Magda z Novojičínska.

Od chval až po kontemplaci

Ostravské setkání ale bylo mnohem pestřejší než program na hlavní scéně. Milada z Prahy oceňuje rozptyl forem od jásotu chválových písní po ztišení při úvodu do kontemplace nebo výrobu vlastního duchovního deníku. Zatímco Sofie z Plzně se naučila tancovat polku, Magdalénu z jižních Čech zasáhla tichá adorace v kostele sv. Václava. „Zrovna tam přišla rodina s holčičkou s nafukovacím balonkem v ruce. Připadalo mi, jako by ho Ježíšovi šla ukázat. Byl to pro mě krásný obraz, že bych chtěla za Ježíšem chodit častěji sdílet radost z maličkostí,“ říká pro KT.

Jedním z dramaturgických vrcholů setkání byla pak v sobotu večer modlitební vigilie, při které jáhen Filip s monstrancí postupně přicházel za hlavními postavami zmíněných scének, které čekaly uprostřed davu účastníků. Procesí mezi karimatkami ke třem oltářům na chvíli přerušil nečekaný ohňostroj za řekou. „To bylo ke tvé oslavě, Pane,“ poznamenal jáhen Filip spontánně. Následovalo osobní požehnání každému účastníkovi od přítomných biskupů a kněží.

Právě k tomu setkání směřovalo – od osobních potíží, nejistot a úzkostí k setkání s Bohem, který lidské starosti převyšuje. „Nevzdávejte svou cestu za Kristem. Mluvte s ním, ptejte se, klidně i vyčítejte. Moc vám přeji, abyste při zpětném pohledu mohli říct: ‚Nevzpomínám si na nic, v čem bys nebyl ty‘,“ shrnul ve čtvrteční pódiové diskusi jeden z hostů, Petr Nguyen – konvertita pracující v centru pro mládež v Olomouci. A od blízkého setkání s Pánem pak může vést cesta k práci pro druhé – ve farnosti i církvi. „Nestát, nekoukat, dělat!“ shrnuje si pro sebe domácí úkol jako vystřižený z Krkonošských pohádek Magda z Novojičínska. „Nečekat, co se samo udělá, ale zkoušet nové cesty,“ uzavírá. Zbývá jen otázka, zda k tomu dostanou mladí lidé po návratu domů prostor.