Římská připomínka se konala přímo v bazilice sv. Petra, tentokrát s rekordní účastí přibližně 700 lidí. Na pouť tam totiž odjela plzeňská diecéze (více na str. 2 a v diecézní příloze). V Olomouci se slavila mše sv. tradičně v katedrále a pražskými Vršovicemi prošel průvod se světcem na koni k tamnímu kostelu sv. Václava.

Tisíce poutníků se pak vydaly do Staré Boleslavi. Část z nich šla z Prahy pěšky – přidal se k nim Stanislav Přibyl, poprvé jako pražský arcibiskup a hlavní celebrant poutní mše sv. Na té se představil i nový apoštolský nuncius Eugene Nugent. Věřící také poprvé spatřili nový relikviář, tzv. hermu s ostatky sv. Václava. Vytvořil ji šperkař a klenotník Jiří Urban z Turnova, který byl zároveň výtvarníkem Cyrilometodějského kalendáře 2026. Samotnou lebku sv. Václava mohli věřící uctít v bazilice.

V kázání vyzval arcibiskup Přibyl nejen první řady přítomných politiků a veřejných činitelů, ale všechny ke smíření, odpuštění a svornosti. Připomněl, co společnosti dává křesťanství: „Člověk nemusí každou neděli stát v kostele, aby chápal, že milosrdenství je víc než pomsta, že slabý člověk neztrácí svou důstojnost, že moc má být službou a že odpuštění může přerušit řetěz nenávisti. To jsou plody křesťanské kultury a stojí za to je chránit.“

Dále zdůraznil, že víra musí vycházet ze živého vztahu s Bohem: „Společnost od nás nepotřebuje, abychom se stali hlučnými a všehoschopnými, nicméně musí nás být vidět a slyšet jako věrohodné svědky evangelia, kteří přinášejí pokoj tam, kde je neklid, naději tam, kde je únava, a pravdu, která není zbraní proti druhému.“

Celý text promluvy na str. 6