Svou účastí v extrémně těžkém závodě chtěl podpořit povědomí o činnosti nadace Dobrý anděl, která pomáhá rodinám s dětmi, jež zasáhlo těžké onemocnění. „Nadace nám pomohla, když mi v dětství onemocněl tatínek,“ zdůvodnil svou iniciativu gymnazista. Při běhu ho doprovázeli a dosáhnout cíle mu na trati pomáhali další dva studenti BiGy Martin Kolman a Max Mayer.

V noci přišel déšť i únava

„Do závodu jsem šel s tím, že mě čeká něco, co jsem ještě nikdy nezažil. První desítky kilometrů proběhly dobře, ale během noci přišel déšť, únava a postupně i velká bolest. Největší krize byla mezi 85. a 90. kilometrem, kdy mi úplně odešly nohy, a na 93. kilometru jsem navíc dlouho zvracel,“ svěřil se v cíli student. „Měl jsem pochybnosti, jestli se mi podaří závod dokončit. Pak jsem si ale uvědomil, kolik času a energie jsem do celého projektu vložil, a hlavně proč běžím.“ V tu chvíli mu vyvstalo na mysli, jak Dobrý anděl pomohl jeho rodině, když tatínek onemocněl rakovinou. „A právě proto pro mě posledních pár kilometrů znamenalo mnohem víc než jenom dokončení závodu. Zmobilizoval jsem zbytky sil a do cíle doběhl v čase 15 hodin a 51 minut, což bylo devět minut pod limitem, který jsem si stanovil,“ uvedl mladý ultramaratonec. Zároveň přiznal, že přes obrovskou bolest, kterou při závodě prožil, to byl jeden z nejsilnějších zážitků v životě. „Jsem šťastný, že se podařilo spojit osobní výzvu s možností připomenout lidem pomoc, kterou Dobrý anděl poskytuje rodinám zasaženým vážným onemocněním,“ uzavřel Muselik.

Kamarádi pomohli jako nepostradatelní „vodiči“

Velkou oporou mu při závodě byli kamarádi Max a Martin. „Po noci téměř bez spaní dalo mým 35 kilometrům běhu jako vodiče Víta úplně jiný rozměr. Nejtěžší bylo vykopat v sobě energii a podržet ho v momentech, kdy jsem sám mlel z posledního. Po doběhu jsem měl rozedřené paty a ponožky celé od krve. Když jsem ale viděl Vítka v cíli, všechno šílenství a bolest dostalo obrovský smysl,“ podělil se o pocity doprovodného vodiče Martin.

V úseku na 59. až 88. kilometru měl závodníka na trati doprovázet kamarád Max. Nakonec ale pokračoval až do cíle. „Nejsilnějších pro mě bylo posledních deset kilometrů, kdy nás tlačil čas a všichni jsme byli extrémně unavení. Právě tam jsem nejvíc cítil, jak člověka dokáže podržet podpora ostatních,“ shrnul v cíli Max.