Když ke kostelu v Hostivici, kde pouť začínala, mířili lidé z vícera směrů, až kostel sv. Jakuba zcela zaplnili, bylo zřejmé, že zájem překonal očekávání. Stovky poutníků musely čekat venku. Po půlhodinové pobožnosti se všichni vydali na zhruba šestikilometrovou pouť do Hájku se třemi zastávkami u kaplí prastaré a obnovené poutní cesty a přimlouvali se postupně za školy, Charity, nemocnice a farnosti. Ochotní dobrovolníci si navlékli připravené žluté vesty a pomáhali usměrňovat dopravu. Přímo do Hájku na mši pak přijely další stovky lidí.

„Prý na Prahu dobrý, řekl mi před chvílí jeden Brňák,“ prohlásil s úsměvem arcibiskup Stanislav Přibyl v úvodu mše svaté. Místní církev přirovnal k oprýskaným zdem hájeckého františkánského kláštera – je také obouchaná, má spoustu šrámů, ale drží pohromadě.

„Bylo to pokojné, hluboké a neokázalé,“ shrnul později své dojmy poutník Ignác Mucha a vyzdvihl arcibiskupova slova o tom, že nový začátek neznamená vymazat minulost. „Paměť potřebujeme. Pravdu potřebujeme. Spravedlnost potřebujeme. Ale potřebujeme také naději, abychom nezůstali uvězněni v minulosti,“ řekl arcibiskup Přibyl. Věřící později vyzval: „Pomozme si navzájem, aby naše církev nebyla společenstvím strachu, sebeobrany a mlčení. Ať je místem, kde bolest jednoho údu bolí celé tělo, kde se slabším dostává větší péče a kde moc znamená především službu.“

Emotivně hodnotil pouť mladý benediktin Bruno Gijoš. „Do suchých kostí arcidiecéze zavál Duch Svatý a vrátil se život! Podruhé v mém životě (poprvé na Světových dnech mládeže v Panamě) mě do posledního koutku duše zaplavila hrdost, radost, láska, vděčnost za to, že jsem katolík!“ napsal na svůj Facebook s tím, že pouť byla podle něj „moment duchovního probuzení“.

Pouť měla za cíl přispět k obnovení důvěry pošramocené sexuálními a finančními skandály.