V KT 33 jsem si přečetl dvě krátké zprávy. V úvodních řádcích první poznámky je napsáno, že jeruzalémský patriarcha Pizzaballa otevřel v Asissi Světový dům přátelství a naděje. V letošním jubilejním roce sv. Františka z Assisi je to jistě potěšující zpráva, při jejímž čtení se mi zcela spontánně vybavila slova známé písně z Kancionálu č. 928, připisovaná tomuto světci: být tvůrcem pokoje, vnášet do světa, ve kterém žijeme, pokoj, lásku a odpuštění namísto nenávisti a sporů. Vždyť co jiného očekává od církve a potažmo křesťanů současný svět, zmítající se ve svých geopolitických problémech?

Ve zcela opačném duchu však byla druhá zpráva. Černé na bílém jsem v ní četl slova: „Válka přináší vykoupení,“ píše patriarcha Kirill. Dál jsem se dočetl, že jde o výrok z nové knihy patriarchy pravoslavné církve, jejímž cílem je přesvědčit čtenáře, resp. „věřící k boji za Rusko“. Není divu, že mě tento krátký a svým způsobem pouze informativní článek nenechal v klidu. Právě pro tuto svou až přílišnou strohost: Válka přináší vykoupení… a basta! Celá zpráva tím dostává (jistě nechtěně) nádech určité formy inzerce na teologické dílo, jehož autorem je patriarcha Kirill Gunďajev.

Nemám v úmyslu zde nyní rozebírat, co je to za „válku“, k níž má Kirill potřebu se vyjadřovat, natož se zabývat jeho teologicko-ideologickými úvahami. Dovolím si však reagovat na úvodní slova v již zmíněném článku o „válce přinášející vykoupení“.

Teologii vykoupení a spásy nelze zneužít

Křesťanská teologická bádání ve svém oboru zvaném soteriologie, chtějí-li jedním slovem vyjádřit, proč Bůh Otec poslal svého jednorozeného Syna Ježíše na svět, používají dva významově téměř stejné pojmy: vykoupení nebo spása člověka. Pojem spása je převážně používán v církvích Západu jako teologická metafora pro záchranu veškerého Božího tvorstva. Jde tedy o vyjádření stavu člověka před jeho Tvůrcem (zachráncem). V církvích Východu pak častěji nacházíme pojem vykoupení jako teologickou metaforu pro výkupné z otroctví hříchu. Je zde sice kladen důraz na akt Boží, ale současně i na vztah Pán – otrok.

Specifickou charakteristiku tohoto pojmu ovšem nacházíme v současné pravoslavné církvi Moskevského patriarchátu vedené Kirillem. Je přitom zcela zřejmé, že mezi touto církví a státní mocí (reprezentovanou Putinem) existuje synergie a vzájemná podpora. V Kirillových promluvách se proto velmi často objevují slova o Rusku obdařeném Božími vlastnostmi, které bylo povoláno být jediným „katechon“ (tím, kdo brání) pravých křesťanských hodnot. Ve svých proslovech a kázáních během války na Ukrajině pak opakovaně nazývá tzv. speciální vojenskou operaci vedenou Putinem proti Ukrajině a de facto proti celé západní civilizaci jako „náboženskou válku“ Dobra proti Zlu; smrt každého ruského bojovníka v ní prezentuje jako „oběť smývající všechny hříchy“, která má pro dotyčného zemřelého „vykupitelský význam“.

A právě proto se nová kniha patriarchy Kirilla, na kterou Katolický týdeník upozornil krátkou notickou bez nějakého dalšího komentáře, může stát pro potenciálního čtenáře přinejmenším zavádějící. Teologii vykoupení a spásy nelze zneužít k prezentaci a podpoře jakékoli politiky, ať už by byla svým státním zřízením demokratická, monarchická, natož diktátorská či agresorská, a následně ji vydávat za něco jako „teologii války“!

Vždyť přece nikoho, kdo velebí smrt člověka, ba k ní přímo vyzývá pro udržení své a potažmo státní moci, nelze považovat za „tvůrce pokoje“. Slova papeže Lva XIV. na Květnou neděli při modlitbě Anděl Páně na Svatopetrském náměstí v Římě se mi jeví zcela jednoznačná: „Bratři a sestry, takový je náš Bůh: Ježíš, Král pokoje. Je to Bůh, který odmítá válku, kterého nikdo nemůže využít k ospravedlnění války, který nevyslyší modlitby těch, kdo válku vedou, a odmítá ji slovy: ‚I když se ještě víc modlíte, ani neposlouchám. Vaše ruce jsou plné krve‘.“ (Iz 1,15)

Dva články, dvě krátké zprávy, které se shodou okolností (nebo Boží prozřetelností?) objevily na stejném místě katolického tisku. Na případnou otázku, který z jejich hlavních protagonistů je nositelem skutečného pokoje Kristova, tj. Spasitele a Vykupitele, by si měl odpovědět každý ze čtenářů sám.

Já si pouze dovolím upozornit závěrem na dva články, které dle mého soudu korespondují s mým vlastním smýšlením: 

1. Komentář dvou redaktorů s názvem „Dáváme vám nové přikázání…“ k nové knize patriarchy Kirilla, zveřejněném na internetovém portálu Novaja Gazeta Europe (exilový časopis vydávaný redaktory původní ruské Novaje Gazety v Lotyšsku).

2. Excelentní doplňující stať k mému kázání z r. 2012 u sv. Prokopa od mého bývalého studenta teologie Romana Míčky s názvem „Pussy Riot’s Theology!? Karel Skalický o punkové modlitbě a válce na Ukrajině“ (vyšla v knize Je vám to pojem? K 90. narozeninám Karla skalického, CDK, 2024). 

Autor je kněz a teolog, emeritní profesor Lateránské univerzity v Římě a Teologické fakulty Jihočeské univerzity.