„Jak dál s církví, když se v ní dějí hrozné věci?“ ptá se karmelitán Petr Glogar (KT 27/28). Odpověď nachází ve vlastní zkušenosti terapeuta a v myšlenkách Josefa Zvěřiny. Prvním krokem je naslouchání, ochota slyšet hořkost a unést její tíhu. Druhým je promýšlení našich představ o Bohu a církvi. Glogarův text v mém okolí silně rezonoval. Pojmenoval rozčarování a bolest mnoha lidí. Chci ho domyslet o krok dál, v duchu Zvěřinovy eseje (Studie III/1979). V pozorném naslouchání druhým slyšíme trpkost. Zklamání. Pochybnost, zda po skandálech v církvi vůbec zůstat. Ale také hněv. Rozhořčení…