Dvojí dlouhý potlesk vestoje uzavřel na brněnském Výstavišti slavnostní beatifikační bohoslužbu, které předsedal jako zástupce papeže kanadský kardinál a brněnský rodák Michael Czerny. Vystihoval nadšení z radostné oslavy dvou nových přímluvců v nebi.

Od rána běžel v areálu předprogram jak pro rodiny s dětmi, tak na duchovní zamyšlení. „S láskou jsou i věci zdánlivě prohrané neuvěřitelně plodné – vidíme to třeba na Ježíšově smrti a také na smrti Jana a Václava,“ podtrhl z pódia P. Josef Prokeš s tím, že láska se vyjadřuje konkrétně, že vzletná slova nestačí. V závěru krátké přednášky mluvil o moci odpuštění – tématu, které znělo celým dnem stejně jako „věrnost pravdě“ a „síla lásky“, neboť šlo o motivy inspirované životem obou mučedníků.

Dopoledne si návštěvníci postupně se plnícího pavilonu poslechli i svědectví o síle odpuštění či novou píseň Pavla Helana, kterou složil o obou popravených kněžích. Vznikla také nová liturgická píseň: „Vládu tmy Vítěz zahání“, kterou textem opatřil P. Petr Vrbacký na nápěv Petra Ebena (č. 850 v digitálním kancionálu).

Ministrantské drahokamy

Během polední pauzy dobrovolníci dokončovali přípravy ke slavnosti a venku se řadilo přes tři sta ministrantů – chlapců i dívek. „Doufám, že si to společně užijeme. Každý ministrant je na náhrdelníku diecéze jedním drahokamem. Vidím, že každý kamínek je jiný. Mám z toho radost a těším se, že se budeme nejen tady, ale i po celé diecézi potkávat. Chlapi, holky, děkuju,“ motivoval je generální vikář P. Pavel Kafka, než jim požehnal. Tři sta párů rukou mu zatleskalo, a zazněl tak další z mnoha aplausů toho dne. „Je to výjimečná událost, u níž jsem chtěla být. A taky zúročit, že se jako zdravotnice a sociální pracovnice věnuji lidem. Takže teď jim ráda pomáhám najít místo, kam si mají v hale sednout,“ přiblížila pro KT usměvavá dobrovolnice Božena z Újezdu u Brna. Na 170 dobrovolníků pak vařilo kávu, pomáhalo s parkováním a zajišťovalo různé technické záležitosti. Většina přišla už den předtím.

Kolárky a orlí křídla

Oltář a ornáty kněží zdobil znak beatifikace – dva stylizované kněžské kolárky, které připomínají také orlí křídla. Byly symbolem, že oba mučedníci žili veřejným a spolkovým životem. P. Václav Drbola byl členem lidové strany a oba byli aktivní v křesťanské sportovní organizaci Orel. Při beatifikaci stáli Orlové čestnou stráž u ostatků a vedle toho zajišťovali aktivity pro děti – skákací hrady, šlapací auta či nejrůznější slalomy. Atrakcí byla spousta, ale dětí ještě víc, takže se u nich během dne tvořily fronty. V poklidné atmosféře děti trpělivě čekaly, až na ně přijde řada. Mezitím si dospělí mohli užít duchovní program, zakoupit literaturu, ale také dojít ke svátosti smíření. V „pohotovosti“ bylo ve vedlejším pavilonu dlouhé hodiny pět desítek kněží.

Beatifikační mši sv. předsedal kanadský kardinál Czerny (79), jehož rodina odešla po válečném martyriu a následném nástupu komunistů k moci v roce 1948 z Československa, v jeho dvou letech. Českou republiku od té doby navštívil už desetkrát, před čtyřmi lety byl například kazatelem cyrilometodějské slavnosti na Velehradě. Loni se jeho životu věnoval Křesťanský magazín (stále dostupný v iVysílání ČT). Beatifikaci zatím nikdy „nedělal“, a tak, jak připustil na páteční tiskové konferenci, měl trému. Papežův návrh však přijal „ve zlomku vteřiny“ a rád. Na slavnost v češtině se připravoval už pár měsíců v Římě v české nepomucenské koleji.

„Dear kardinál Majkl, welcome to štatl,“ přivítal ho mixem angličtiny a brněnského hantecu biskup Pavel Konzbul. Samotný okamžik beatifikace proběhl v úvodu bohoslužby, když vedoucí diecézní fáze procesu Mons. Karel Orlita přednesl žádost a kardinál Czerny latinsky přečetl souhlas papeže Lva XIV. Byla u toho i římská postulátorka Maria Cristina Bresciani.

„Jan Bula a Václav Drbola nebyli revolucionáři ani političtí aktivisté, ale pastýři, kteří chtěli sloužit svému lidu, slavit svátosti, hlásat evangelium a vnášet lidem do jejich osobního i veřejného života svobodu – a právě to se ukázalo jako nepřijatelné pro režim, který si nárokoval nejen vnějškovou poslušnost, ale i vnitřní souhlas. Šlo mu o duchovní zničení lidského nitra,“ zdůraznil v homilii kardinál Czerny (viz text homilie na str. 10).

Budou i vyznamenaní?

Během slavnosti stál na oltáři relikviář (z dílny velehradského sochaře Otmara Olivy) s ostatky a nad ním byl oficiální beatifikační obraz. Na závěr mše dostal kardinál Czerny pektorál s ostatky a emeritní biskup Vojtěch Cikrle, který proces v roce 2004 zahájil, zase sošku obou blahoslavených. „Přátelé moji drazí, moc vám všem děkuji. Mám velikou radost, že jsem tuto eucharistii mohl slavit doma a při tak mimořádné příležitosti, kterou nám připravila Boží prozřetelnost. Kéž nás oba noví blahoslavení inspirují a pomáhají nám žít naši víru a s věrností čelit výzvám dnešní doby. Doufám, že se zase brzy vrátím. Arrivederci a Brno!“ uzavřel kardinál Czerny v češtině.

Tisíce lidí i po mši, na niž navázal koncert Scholy brněnské mládeže (SBM), zůstávaly na místě až do pozdního odpoledne. Při odchodu pak každý dostal dopis brněnského biskupa s povzbuzením vydat se na cestu odpouštění ve stopách obou kněží. Děkovné bohoslužby se konaly v neděli v Lukově, Jihlavě, Starovičkách a ve Slavkově u Brna.

„Přemýšlím nad chvílí, kdy umírali a kdy z lidského pohledu nebyla naděje, že se poměry zlepší. A stejně zůstali věrní svému povolání. To mě inspiruje i v politické práci a v hledání pravdy,“ shrnul pro KT lidovecký poslanec František Talíř a prozradil, že nové blahoslavené navrhl na státní vyznamenání, což Sněmovna už schválila. Rozhodnutí je tak na prezidentovi.