2. 6. 2026
|Po Ježíšově řeči v synagoze v Kafarnaum, která je obsahem evangelia pro slavnost Těla a krve Páně (Jan 6,51-58), mnozí z jeho učedníků řekli: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Avšak sytit se Ježíšem je možné jedině s vírou, že jde o jiný pokrm, který není srovnatelný s ničím, co jíme, dýcháme a čím žijeme.
Nedávno jsem byl za jednou novopečenou maminkou, která kojí své druhé dítě. Třítýdenní chlapec se pravidelně budí a pláče – a chce jediné: mateřské mléko. Kojící matka je jeden z důvěrně známých biblických obrazů, v reálném životě je to nejkrásnější výraz důvěrnosti. V šesté kapitole Janova evangelia se nám Ježíš představuje jako ten, který dává svým učedníkům za pokrm své tělo. Ježíš sytí, ale nepřesytí Můj oblíbený teoretik „masy a moci“, švýcarský esejista a nobelista Elias Canetti, má originální úvod do kapitoly o psychologii jídla: „Všechno, co se jí, je objektem moci. Hladový v sobě…
Zbývá vám ještě 84 % článku!