Konflikty mezi lidmi bývají často nevyhnutelné, protože jsou mezi námi velké rozdíly. Ovšem pokud jde o řešení konfliktů, papež František pojmenovává dva extrémy, které nikam nevedou. V prvním případě dělám, že konflikt neexistuje, uzavřu se do své bubliny a ignoruji ho. Tím ale ve skutečnosti začínám žít vedle druhého či druhých; už nejdeme po stejné cestě. V druhém extrému situaci vyhrotím, jako by mezi námi nebylo nic jiného než ta sporná věc. Ani jedno nevede k posílení vztahu.

Dokážu se omluvit?

Jaké těžkosti ve vztazích právě řeším? Ignoruji některé problémy? Mám tendenci se urazit a mlčet i tam, kde by bylo dobré „pohádat se“, vyjasnit si stanoviska nebo se k něčemu vyjádřit, někoho se zastat? Nebývám někdy v hádkách urputný, neústupný, neschopný podívat se na věc pohledem druhého? Jak vypadá moje přítomnost na sociálních sítích?

Jsem schopný si i v hádce uchovávat nadhled? Nepálím v naštvanosti všechny mosty? Dokážu se omluvit za věci, které jsem řekl příliš tvrdě a destruktivně, za své fauly? Nejsou v mém životě nevyřešené vztahy, kdy jsem někomu ublížil a nikdy neprosil za odpuštění, případně kdy jsem někoho navždy odepsal?

Kde a kdy jsem naposled udělal vstřícný krok k usmíření? Co mi k tomu pomohlo? A co jsem se při tom dozvěděl o sobě? Co jsem se díky tomu komplikovanému vztahu naučil?

z knihy P. Josefa Prokeše Svátost smíření ve světle Ducha svatého (Doron 2022)