Kříž je odmítnutím zjednodušujícího scénáře, v němž se musí zvítězit, nebo prohrát, vypovídá o vytrvalé snaze o to, aby zvítězili oba. Kříž znamená odmítnutí nenávisti, nepotřebuje porazit druhého, protože tím by jenom dále pokračovala stejná hra, zůstávali bychom v neúprosném kruhu, v němž se oplácí násilí. Tento kruh se však světu zřejmě zdá normální.

Kříž velmi jasně říká, že je třeba se zlu postavit, ale že zároveň chci unést napětí, mnohoznačnost i bolest, kterou to přináší, místo abych trval na tom, že totéž, co dělám já, mají dělat druzí. „Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, nýbrž přemáhej zlo dobrem,“ jak říká Pavel (Řím 12,21). Kříž nás posunuje od obecně rozšířeného mýtu o spasitelném násilí do nového scénáře spasitelného utrpení.

Aby se dva mohli stát jedním

Na kříži života přijímáme svoji vlastní spoluvinu na zlu i svoji spolupráci s ním, místo abychom si představovali, že stojíme na jakémsi piedestalu morální nadřazenosti. Ježíš se s námi ztotožnil tím, co Pavel učil: „všichni zhřešili“ (Řím 5,21), a Beránek Boží byl tak pokorný, aby Bůh „s tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem“ (2 Kor 5,21), zatímco my předstíráme, že stojíme vysoko nad tím vším.

To, co nás tajemství kříže učí, je, jak se postavit proti násilí, aniž bychom se stali nenávistí, jak se postavit proti zlu, aniž bychom se sami stali zlem. Cítíte, jak jste napínáni oběma směry – k Boží dobrotě i k uznání své spoluúčasti na zlu? Podíváte-li se na sebe v té chvíli, budete se cítit ukřižovaní. Visíte uprostřed, bez vyřešení situace, váš vlastní život je paradox, Bohem udržovaný v naději (Řím 8,23-25).

Cílem nenásilí je dosáhnout skutečného porozumění mezi námi a údajným protivníkem, nikoliv ho ponížit či porazit. Usnadňuje nám to usmíření, ale nese to s sebou, bohužel, nejspíš i to, že musím, stejně jako Ježíš, zaplatit cenu za toto usmíření, aby se „dva mohli stát jedním“, jak se poeticky píše v listu Efezanům (2,13-18). Každé náboženství dělá – ve svých nejlepších chvílích – jednoho ze dvou! To, co nám tajemství kříže zjevuje, je poznání, že náš protivník není takovým zlem, že je spíše symbolem onoho mnohem většího zla, jehož je on či ona obětí! Přemýšlejte o tom, prosím. Tajemství kříže přináší velkou schopnost empatie a odpuštění a je zřejmě znamením „splynutí“ s Bohem. Na kříži jsme ochotni nést tíhu lidského zla, jehož jsme my všichni oběťmi i spolupachateli. Je to onen finální projev solidarity s lidstvem.

Sami to však vůbec nejsme schopni dokázat, jenom když se hluboce ztotožníme s Ukřižovaným a s ukřižovaným lidstvem. Potom to Ježíš činí v nás, skrze nás, s námi a pro nás. Potom jsme se stali jeho „novým stvořením“ (Gal 5,14-16) a zcela novým druhem lidské bytosti.

V tom spočívá jedinečné zjevení křesťanství. Mnohé sdílíme s řadou jiných náboženství, ale žádné jiné světové náboženství nepřináší zjevení kříže. Nazýváme to zjevením, protože to není něco, k čemu by se mohla vlastním úsilím dobrat racionální a na kalkulu založená mysl. Je nám to dáváno téměř mimo dějiny, protože naše logická mysl není schopna se toho dobrat jakýmkoliv rozumovým a dualistickým postupem. Jediné, čeho je schopna, je vyjít tomu na půl cesty naproti.

Člověk je plný protikladů

Tajemství kříže říká, že lidská existence není ani dokonale konzistentní (i když právě to by si vzdělaní, ideologicky myslící lidé, kteří mají potřebu ovládat, přáli), ani není v naprostém chaosu (my pro to používáme filozofické pojmy postmodernismus, nihilismus, nebo dokonce ateismus). Lidská existence je však plná protikladů. Unést tyto protiklady spolu s Bohem, s Ježíšem, znamená být křesťanem a podílet se na spáse světa (Kol 1,24). Jsme zváni, abychom „odpustili“ skutečnosti, že je taková, jaká je.

Jestliže si máte vybírat pouze mezi dokonalou konzistencí a naprostým chaosem, nevydávejte se tam. Kříž podpírá střed. Svět není ani dokonale konzistentní, ani není v naprostém chaosu; je to souběh protikladů a i geometricky vytváří kříž. Cenou, kterou platíte za to, že v sobě, v druhých a ve světě udržujete pohromadě protiklady, je vždycky nějaká forma ukřižování, ale dar, který dostáváte, i dar, který můžete nabízet, spočívá v tom, že – přinejmenším ve vás – „všechno má své místo“.

Richard Rohr: Skryté věci. Písmo jako spiritualita (Cesta 2009). Mezititulky redakční.