Jako kněz naslouchám mnoha lidem ve svátosti smíření. Rozumím jim, jsem jedním z nich; mnoho těch hříchů sám dělám. Jako vězeňský kaplan jsem slyšel i vyznání lidí, kteří spáchali těžké zločiny. Tam už nebylo snadné se s nimi ztotožnit. Jejich činy mě odpuzovaly: krást a podvádět ve velkém, surově zraňovat druhé, vzít někomu život… – tak hluboko bych nechtěl klesnout. Ale když mně ti lidé vyprávěli o svém životě, tragicky deformovaném už od dětství, byl jsem schopen pochopit, co je vedlo k takovým koncům. Pokud jsem je chtěl motivovat k novému začátku, musel jsem se postavit vedle nich:…