Zářivé modré oči. Laskavé, chápavé a trochu šibalské. To bylo první, čeho jsem si všiml na svém novém spolupracovníku v zakládané redakci Náboženského života Českého rozhlasu. Informací o něm jsem měl – jako jeho nadřízený – zpočátku velmi málo. Nikdo mi tehdy ani nebyl schopný říct, odkud se vlastně začátkem ledna 1990 „vynořil“. Vypadalo to, že skoro na vlastní pěst začal v rozhlasu domlouvat to, co jsem měl jako nastávající vedoucí redakce teprve domluvit já. Ale to bylo pro Mílu Fialu docela typické. Většinou řešil několik důležitých záležitostí současně a schopnost být o krok či dva před…