30. 12. 2025
|Vcházíme na oddělení interní kliniky VFN v Praze. Pokoje jsou malé, v nich poměrně hustě poskládaná lůžka. Je tu cítit všudypřítomná nejistota a u někoho odevzdanost či rezignace. Někteří nevědí, jak dlouho ještě budou žít a zda nenastaly jejich poslední dny.
Někteří nemají vlasy, jsou na kost vyhublí, jiní mají žlutou kůži a žluté oči. Tady také působí kaplan Matěj Hájek. Za panem – říkejme mu třeba Jiří – přišel dnes kaplan na návštěvu potřetí. Jako ostatní zdravotnický personál, má na sobě bílé oblečení. Nejprve se zastaví u lékařů a ptá se, co je u pacienta nového. Předpokládá, že naše návštěva potrvá pětačtyřicet až šedesát minut. Nakonec se zdržíme hodinu a půl. Pan Jiří se rozpovídal. Nejprve o tom, co ho trápí zdravotně, stěžuje si, že je zavodněný a velmi unavený. Nemůže spát. Na stole má notebook. Jakmile sebere trochu sil, jde…
Zbývá vám ještě 89 % článku!