Zeptala jsem se ho v diskusi, v čem může spočívat naděje umírajícího člověka. A byl to bumerang: „Vy jste jim nablízku, vy byste to měli zjistit!“ Zkoušela jsem se potom opatrně ptát nemocných, v co doufají, co jim přináší naději. A dostávala odpovědi: „Že vždycky někdo přijde, když zazvoním na zvonek u postele.“ „Že se ke mně chováte laskavě, i když jsem nerudný.“ „Že berete vážně, když mi není dobře, a snažíte se s tím něco udělat.“ Byla jsem překvapená. Nečekala jsem, že naději mohou posilovat právě takové drobné projevy laskavosti. Klíč je ve všímavosti Od té doby o naději často…