Pohlédni na mé srdce, můj Bože, pohlédni dovnitř. Pohlédni, má Naděje, jež mě očišťuješ od nečistoty takových duševních stavů, jež k sobě obracíš mé oči a vyprošťuješ mé nohy z léčky, protože na to si vzpomínám. Divil jsem se, že ostatní smrtelníci žijí, protože byl mrtvý ten, kterého jsem miloval tak, jako kdyby nikdy zemřít neměl, a ještě víc jsem se divil, že já, jeho druhé já, jsem živ, i když on je už mrtev. Dobře kdosi řekl o svém příteli, že je polovinou jeho duše. Cítil jsem totiž, že má a jeho duše byla jednou duší ve dvou tělech, a proto mě život začal děsit, jelikož jsem ho nechtěl…