28. 10. 2025
|Hlasité troubení. Podlouhlá vrata, na nichž je přeškrtnutý samopal symbolizující zákaz zbraní, se rychle otevírají. K pojízdné ambulanci přibíhají dvě zdravotní sestry. Pod haitským rozpáleným sluncem z ní rychle vytahují pacienta. Má celou paži zakrvácenou. „Střelné poranění,“ konstatuje jedna ze sester. Karty jsou vyložené na stole. Zbývá pár slovních pokynů, a zdravotnický tým je sladěný. Pacient míří do útrob nemocnice.
Ticho tady nepanuje. Na dřevěných lavicích i plastových židlích čekají další desítky pacientů a pacientek, kteří se tísní v malém prostoru. Běžný šum lékařské pohotovosti, kde se provádí triáž pacientů, občas prořízne zvuk vzdálené střelby. Ta rozechvívá nervové soustavy všech přítomných. Bolest každého z nich má jiný původ. Oči malého popáleného dítěte zejí do prázdna. Jiná žena si ochranitelsky svírá břicho, pod srdcem nosí ještě nenarozené dítě a třese se. Další muž se opírá o zeď, jedna z jeho nohavic je vyhrnutá až nad koleno. Na lýtku má připevněnou externí fixaci, rána je stále…
Zbývá vám ještě 85 % článku!