Někdy máme pocit, že čím blíž jsme v chrámu oltáři, tím blíž jsme Bohu. Čím víc modliteb odříkáme, tím lepší máme u něj kredit. A když jsme „slušní lidé“, kteří nekradou, nelžou a chodí pravidelně do kostela, máme u Boha tak trochu jistotu spásy a protekce. Ale Ježíš dnes obrací zrcadlo, aby nás z těchto pyšných myšlenek uzdravil. Abychom si uvědomili, že Bůh se nenechá dojmout našimi zásluhami, ale otevřeností našeho srdce.
Farizeus stojí vpředu, mluví jistě a jeho modlitba je jako výčet zásluh, možná i tak trochu jako seznam faktur, které odevzdává do nebe. Jenže ve chvíli, kdy začne…
