Člověk dává jména věcem a situacím zpravidla podle toho, jak je zakouší, jak se mu jeví, jak je může mít v paměti. Tak nějak vznikají pojmy. Platí to o jménech věcí a osob, které člověk ve světě potkává a které jsou pak v jeho vnitřním světě. Děje se tak i při pojmenovávání duchovního světa, byť se jednotlivé pojmy používají především v analogickém významu: na základě vnitřní podobnosti s něčím, co známe ze svého pozemského života, pojmenováváme cosi ze světa Božího. U máločeho či málokoho je to ale tak patrné jako u andělů. Řecké angelos, od něhož je anděl odvozen i v mnohých dalších…