Na kritickou situaci a humanitární katastrofu v Gaze dlouhodobě poukazují mezinárodní organizace jako Lékaři bez hranic nebo Caritas Internationalis. Charita ČR vybízí k pomoci tamním trpícím civilistům opakovaně už druhým rokem. Ve čtvrtek 4. září odpoledne prošel Prahou od evangelického kostela U Salvátora ke katolickému kostelu Nejsvětějšího Salvátora tichý průvod Světlo pro zhasnutá dětství v Palestině a Izraeli, který uctil památku dětských obětí násilí a války. Na průvod navázal benefiční koncert.

Akce vznikla propojením občanských iniciativ, humanitárních organizací a jednotlivců včetně duchovních a umělců. Charita ČR byla jedním z iniciátorů. Část výtěžku z koncertu je proto určena sbírce Charita pro Gazu. „Průvod se konal jako pietní akt bez transparentů, vlajek či proslovů a byl hlasem solidarity a respektu, kdy jsme chtěli vzpomenout na dětské oběti v Palestině a Izraeli,“ vysvětluje Jakub Líčka, generální sekretář Charity ČR. „Charita ČR se připojila z přesvědčení, že lidské utrpení, zejména dětí, si zaslouží naši pozornost, solidaritu a připomínku. Pomáháme v oblastech zasažených konflikty, vidíme, jak válka ničí životy těch nejzranitelnějších. Tichý průvod vnímáme jako způsob, jak veřejně vyjádřit solidaritu. Pomoc není jen otázkou logistiky a finančních darů, ale především otázkou lidskosti. Věříme, že i ticho může být silným a hlasitým hlasem, který upozorňuje na násilí a smrt nevinných,“ dodává.

Alespoň 200 dětí

O týden dříve, na konci srpna, se v Praze v Café Jericho konalo představení projektu, který má za cíl přijetí dětí z Pásma Gazy na léčení a dočasný pobyt v ČR. Stojí za ním organizátoři loňské petice s názvem 100+100 dětí z Gazy – přeživší holokaustu, slovenská lékárnice Naděžda Köhlerová, palestinská terapeutka Hannan Hammadová, filozof Václav Němec či básník Robert Netuka. Pod peticí jsou podepsáni např. evangeličtí faráři David Šorm a Mikuláš Vymětal.

„Narodili jsme se tu nebo žijeme v této zemi. V zemi, odkud Nicholas Winton odvezl do bezpečí 669 židovských dětí. Jsme také zemí Přemysla Pittra, který po válce společně vychovával české, německé a židovské děti. Máme na co navazovat,“ píšou autoři petice. „Požadujeme přijetí 100 dětí z Gazy na popáleninovou kliniku a přijetí 100 dalších dětí ze země, kde je jich mnoho tisíc bez doprovodu dospělé osoby, kde jim amputují končetiny bez anestezie a kde umírají hlady. Myslíme si, že 200 dětí není tolik, a pokud se někdo během těžké doby dokázal postarat o bezpečí 669 dětí, zvládneme v míru pomoci alespoň několika desítkám. Vyzýváme naši vládu, aby se aktivně zapojila do řešení humanitární krize v Gaze formou finanční podpory, dodávky potravin a léků a vybudováním polních nemocnic,“ doplňují s odkazem na zmíněného Wintona.

Výzvu podepsalo k počátku září více než 800 lidí. Mezi podporovateli petice jsou Mons. Tomáš Halík a biskup Václav Malý. Oba se zasazují o ukončení násilí na civilistech ve Svaté zemi, stejně jako k tomu vyzývá papež. „V těchto dnech finišuje jednání charitativních organizací o přijetí dětí k nám,“ uvedla za organizátory Monika Le Fay s tím, že k zemím, které už děti z Gazy přijaly na léčení, patří Francie, Itálie, Španělsko, Rumunsko, Velká Británie, Jordánsko nebo Egypt.

Organizátoři připomněli, že v současné populaci Gazy žije zhruba jen osm procent lidí, kteří před téměř dvaceti lety volili Hamás, často kvůli sociálním programům pro chudé. V Gaze polovinu obyvatel tvoří děti a skoro tři čtvrtiny lidí jsou mladší 25 let. „Uplatňovat na nich kolektivní vinu je cynické a hloupé, asi jako kdyby nás někdo vraždil za to, že si kdysi víc než milion lidí zvolil KSČ,“ namítá Monika Le Fay, režisérka a autorka řady knih např. o Karlu Schwarzenbergovi, Ivanu Martinu Jirousovi či opatu Anastázi Opaskovi, která konferenci svolala.

Ctít lidskou důstojnost

Mezi dalšími signatářkami petice je básnířka a výtvarnice Marta Veselá Jirousová, dcera disidentů Ivana Martina a Juliany Jirousových. „Bylo pro nás samozřejmostí spoléhat na pomoc druhých, ať už to byli prarodiče, přátelé či třeba organizace Amnesty International. Je pro mě tedy přirozené pomáhat, když pomáhat můžu. Sleduji Lékaře bez hranic nebo zmíněnou Amnesty, odtud vím, že situace v Gaze je tristní. Jako by Palestinci přestali být pro svět lidmi,“ říká.

„Pokud někde trpí válkou malé děti nebo civilisté, je úplně jedno, ke které straně patří,“ doplňuje její sestra, spisovatelka Františka Jirousová. „Známkou civilizovaného světa je poskytnout jim humanitární pomoc. Představa, že si někdo zaslouží kolektivní trest jako příslušník nějaké skupiny, národa, náboženství či čehokoli jiného, je zdrojem všech nejhorších forem zla a totality v dějinách lidstva,“ podotýká. Petici podpořil i předseda zahraničního výboru Senátu ČR Pavel Fischer, který dlouhodobě poukazuje na porušování mezinárodního práva a utrpení civilistů v Gaze. „V oblastech Palestiny na Západním břehu a v Pásmu Gazy žijí lidé po celé generace a zakrývat si oči před jejich dnešním utrpením by bylo škodlivé i pro nás,“ zdůrazňuje senátor. „Humanitární pohroma v Gaze představuje podle mě už hotovou apokalypsu. Považuji za důležité se k ní aktivně postavit.“

Fischer spolu s biskupem Václavem Malým, knězem Václavem Vackem z Letohradu, spisovatelem Josefem Beránkem či ředitelkou České křesťanské akademie Ilonou Trnkovou už počátkem léta podepsali prohlášení s názvem Gaza – místo masového utrpení.

„Brutální násilí a teror, spáchaný palestinskými extremisty na obyvatelích Izraele 7. října 2023, byl nesporně a jednoznačně odsouzeníhodným jednáním. Nedává nám nicméně právo mlčet v době, kdy odvetné operace izraelské armády mají za následek mj. neustálý a strmě rostoucí počet obětí v řadách neozbrojených civilních obyvatel Gazy, bez ohledu na věk, pohlaví či vyznání,“ píšou v prohlášení. A připomínají slova papeže Lva XIV., který nejen křesťany vybízí, aby se odvážně a beze strachu chopili hlasu slabých, kteří nemají hlas.