Když jsem před lety bydlel v Assisi, jednou z mých oblíbených meditačních procházek byla ta, která vedla ke kostelíku San Damiano. Právě tam k mladému Francescu Bernardonemu promluvil ukřižovaný Pán a vyzval ho, aby obnovil církev. Tam probíhala duchovní proměna prvních bratří i Kláry a jejích sester. A tam, v posledních měsících svého života, nemocný, trpící a slepnoucí František složil Sluneční píseň. Odcházel jsem ze středověké brány města a scházel po cestě mezi olivovníky směrem na jihozápad. A začínal svůj hymnus vděčnosti za svět, jenž mě obklopuje. U kláštera stálo za to napít se…