A to i v situaci, kdy dítě už není miminko, ale teenager, který měří víc než ty, a klidně by se – třeba při té nemoci – mohl starat on o tebe. Tak moc sis zvykla dávat sebe na druhé místo, že už to ani jinak nejde. Ale – chce to tak Bůh? Dobrý Bože, odevzdávám ti všechny ty pocity, že „nemohu jinak“. Jsou situace, kdy je v pořádku, že se překonám – překonám únavu, udělám něco pro druhé. Ale jsou také situace, v nichž bych měla vydržet nejednat. Nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli těm, kterých se to týká. (…) Dobrý Bože, na tomto dně ti odevzdávám veškeré pocity viny, které mě nutí…