Velikonoční vigilie nám připomíná, že světlo Vzkříšení osvětluje naši cestu, proniká temnotou dějin a září do našich srdcí. Volá po odpovědi pokorné víry, zbavené jakéhokoli triumfalismu. Pánův přechod ze smrti do života není velkolepou událostí, kde by Bůh předváděl svou moc. Pro Ježíše to nebyl závěr snadné cesty. Zmrtvýchvstání se podobá malým semínkům světla, které pomalu a tiše koření v našich srdcích. Tento „Boží styl“ nás osvobozuje od abstraktní religiozity, jež si namlouvá, že Pánovo vzkříšení vše zázračně vyřeší. Zdaleka ne. Velikonoce nemůžeme slavit, aniž bychom se nadále potýkali…