Stáli jsme před bočním oltářem v kostele Panny Marie Větší v Assisi a dívali se na postavu mladého muže, spíš chlapce, oděného v džínách a mikině. Vypadal, jako by spal. Zástupce mladé generace z doby počítačové a teniskové. Blahoslavený, který bude ještě letos prohlášen za svatého.Jako chlapec se neváhal zeptat svých rodičů, jestli by mohl bezdomovci na ulici věnovat spacák. A když dostal dovolení, okamžitě mu ho donesl. Jeho spolužáci ho uznávali, byl přátelský a podporující, sportovec i „homo humoris“ – člověk zábavný. Jeho matka o něm později prohlásila, že je jejich Carlo zachránil, že…