V lednovém podvečeru jsem odcházel z návštěvy přítele Miloše, spolužáka. Prodělal před Vánoci těžkou operaci, výměnu cévy na krku. Když mně vylíčil dění posledních týdnů, nevěřil jsem svým uším. Zázrak, vůle Boží? Na začátku Milošova „znovuzrození“ byla milující dcera, sice lékařka, ale odlišného zaměření. Bez jejího zakročení v paliatrické léčebně bych dnes neměl v Nižboru přítele. Vracel jsem se zpět. Nade mnou se tyčil osvětlený zámek. Nikde nikdo. Zamířil jsem k čerpací stanici za mostem přes Berounku. Oslovil jsem obsluhující ženu, zdali nemá k dispozici jízdní řády dopravních…