„Zrovna jsem v hlavním městě Bangui na misii opravoval nějaké dráty, když za mnou přišli spolubratři, že mám důležitý telefonát z Vatikánu. Sice se mě několik měsíců předtím ptali, zda bych přijal biskupský úřad, a já řekl, že ano, ale doufal jsem, že mě nevyberou,“ usmívá se směrem do lavic „u Jezulátka“ štíhlý šedesátník, který v SAR slouží již od roku 1992. Odpovědí je mu smích, mnozí z účastníků debaty už otce Aurelia, jeho odvahu i nezdolný humor znají – buď z jeho předchozích návštěv Prahy, nebo i z pobytu na misiích v SAR. A především ti, kdo jsou spolupracovníky české organizace…