Jsem už babička a po boku mám skvělého dědečka. Kořením našeho života jsou vnoučata. Kdo by si přál více? Když jsou u nás, na chvíli omládneme. Ale rádi je zase propustíme domů, s křížkem na čelo a pusou a pak náležitě odpočíváme. Myslím, že tak to cítí většina dědečků a babiček. Nedávno, na svátek sv. Cecílie, měly děti slíbeno, že mohou u nás přespat přes víkend (desetiletý vnouček a jeho osmiletá sestřička). Vzala jsem je předtím na večerní „dětskou“ mši svatou, kde jim pan farář vyprávěl o dnešní světici a obzvlášť pochválil nejmenší scholičku, která nám při mši svaté krásně zpívala.…