17. 12. 2024
|O Vánocích bychom se v kostele měli prozpívat k radosti. Lehké to není. Zraněni a zraňující, sevřeni úzkostí víc než mrazem, v srdci plní bolesti nad utrpením lidí ve válkách, nad stavem přírody nebo jen unavení tím vším, můžeme a máme v těchto dnech rozlišit živý, pravdivý zdroj naděje.
Bez patosu přijmout, že být člověkem je úděl, dar a možnost. Protože Bůh se člověkem skutečně stal. K tajemství Vtělení nedojdeme přirozeným rozumem ani srovnáváním kultur a mýtů. V nich se sice v různých dobách a různým způsobem popisuje fakt, že bozi se stávají lidmi, jde ale spíše o převlek, masku, nejčastěji o obraz či mysterium prolínání božského a pozemského. Ani biblické příběhy o Ježíšově dětství samozřejmě nejsou věrným historiografickým popisem. Přesto jde o realitu potvrzenou dalším vývojem a působením. Ježíšovo skutečné lidství je předpokladem celého jeho příběhu až po pašije a…
Zbývá vám ještě 85 % článku!