Anděly vídáme v bílé a zlaté. Barokní baculaté chlapečky nebo silné ochránce v sakrálním umění či bezradné a dobrosrdečné figurky v oblíbených českých pohádkách. Také kostým anděla lze běžně zakoupit v obchodech a okřídlené postavičky zdobí mnoho běžných produktů – od svíček až po náramky pro štěstí.

Dětská modlitba k andělu strážnému však míří jinam: k ochránci, ne k reklamnímu produktu. Jedině tomu, komu bytostně věříme, i když není vidět, svěříme ochranu dítěte na úzké lávce. A víc než to, samotné dítě učíme v důvěře kráčet dál. „Hlavní oporou malých dětí jsou samozřejmě rodiče. Pokud je seznámí s realitou andělů strážných již v útlém věku, děti mají něco navíc,“ říká Marta Luzarová, klinická psycholožka z Rožnova pod Radhoštěm. Podle ní pak děti získají větší schopnost překonat své strachy, úzkosti – a to hlavně v situacích, kdy rodiče nejsou poblíž. Celkově tak mohou tyto děti zažívat větší pocit bezpečí.

„A tak i v dnešním moderním světě je modlitba k andělu strážnému aktuální. Předpokladem ovšem je, že jsou rodiče sami přesvědčeni o existenci andělů. Tedy skutečných, vysoce inteligentních a milujících duchových bytostí, které nás chrání a vedou k Bohu. A výborné také je, když mohou rodiče dětem povyprávět něco ze svých zkušeností – jak anděl strážný v jejich životě zasáhl,“ uzavírá psycholožka Luzarová.

Níže proto přinášíme dva texty: inspiraci k hledání podoby andělů v Písmu od biblistky Mirei Ryškové a rozhovor s teologem a farářem z pražské farnosti Nejsvětějšího Srdce Páně P. Janem Houkalem o tom, proč nikdy nemůže být posel Boží popletou.