V roce 1997 čeští a moravští biskupové dovolili podávání svatého přijímání na ruku jako druhou možnost vedle podávání do úst. Začala debata, který z těchto dvou postojů je „uctivější“ a který méně. Řekl bych, že nezáleží na tom, jak přijímám navenek, důležitá je moje vnitřní dispozice – tedy vědomí, že nikdy nebudu hoden přijmout Krista, protože on nepřichází jako odměna za to, jak jsem dobrý, nýbrž jako pokrm a lék pro slabého a hříšného člověka. Pro přijímání jen do úst se často argumentuje tím, že je to starobylá praxe. K tomu přidávám citaci sv. Cyrila Jeruzalémského (4. st.), který v…