Stojím společně s mojí ženou u hrobu našich rodičů, sourozenců, modlíme se za ně a je nám po nich smutno. Pevně však věříme, že oni patří mezi ty, kteří přebývají ve věčné Boží slávě a platí pro ně slova: na lidskou mysl nepřišlo, ucho neslyšelo, oko nevidělo, co Bůh připravil pro ty, kdo jej milují. Až doma hlouběji promýšlím ta slova, „na lidskou mysl nepřišlo,“ nebo co vůbec znamená slovo „zázrak“. Vybavují se mi ty zázraky, jež prožili apoštolové. Po rozbouřeném moři jde Ježíš a vyzývá Petra plujícího na lodi: Pojď ke mně, věř a neboj se. A Petr si stoupne na hladinu a jde. Nebo chvíle…