15. 10. 2024
|Jeden z prvních víkendů v říjnu obvykle patří Diecézní pouti ministrantů. Letos byla zcela jiná. Mladí lidé sloužící u oltáře 12. října dojeli do Krnova, ale Cvilín, kde se původně měla pouť konat, minuli: namísto zábavy je čekala práce.
Přijeli pomoct lidem po záplavách. Výzvu přijal i biskup Martin David a spolu s přibližně čtyřiceti chlapci a děvčaty staršími patnácti let vyrazil na místa, která jim předem určila Charita. Tady je čekaly rukavice, lopaty, hrábě, majzlíky a kolečka.
„Po záplavách bylo jasné, že se pouť na Cvilíně konat nemůže, a začali jsme s ministrantskou radou hledat alternativu. Napadlo nás, že by starší ministranti mohli jet pomáhat do oblastí, které byly zaplavené, a pouť pro mladší jsme museli zrušit,“ objasňuje změny kaplan pro ministranty P. Václav Rylko. Většina dobrovolníků se vydala pomoci lidem v Krnově přímo v jejich zaplavených domech, tak jako biskup Martin David. Ještě se dvěma ministranty vytvořili partu a vyklízeli, vynášeli a vyváželi kolečka s bahnem. „Celkem nás přijelo z Havířova šest. Jsem rád, že tu jsem, protože kdyby se něco takového stalo mně, také bych ocenil pomoc druhých,“ prohodil mezi prací Jan Moldřík.
Uklízeli u domu Jany Děrgelové, která záplavy zažila už podruhé. Ty letošní jí vyplavily i byt. „Na hospodářské budovy již nemám sílu, třeba se ještě něco zachrání. Kolečka s bahnem ovšem neuvezu, jsou strašně těžká, zaplať Pán Bůh za pomocníky, co vám mám povídat,“ zaznělo během jejího vyprávění.
Po pracovním dni většina skupinek přijela do kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského do Města Albrechtice, kde se také vyklízelo, a spolu s P. Rylkem a biskupem Davidem tam slavili mši svatou. „Všichni tvoříme jednu velkou rodinu církve a také velkou rodinu lidstva. Je dobré, že si umíme pomáhat a že jsme dnes pomáhali těm, které postihla povodeň. Ale uvědomujeme si, že tu největší pomoc potřebujeme od Boha. Ten nám dává své dary a milosrdenství,“ uvedl biskup v jejím úvodu.
Na konci pak poděkoval všem, kdo přijeli, a ocenil jejich nasazení. Díky zazněly také z úst kaplana: „Bylo pro nás velkým svědectvím, že biskup Martin v tom byl s námi. A děkuji i vám, že jste tu naši výzvu uslyšeli a vyslyšeli.“