1. 10. 2024
|Pacientka měla nádorovou duplicitu a my za ní zpočátku jezdily každý den. Hodně jsme si spolu povídaly. Byla to statečná a životem zkoušená žena. Věřící, ale nepraktikující. Ovdověla ve čtyřiatřiceti letech a na malý statek a čtyři syny zůstala sama. Dělala, co mohla a jak nejlépe dokázala. Při večerní hygieně jejího krvácejícího těla se mi jednou svěřila, že má strašný strach zemřít. Tíží ji, že byla dvakrát na potratu. Měla tehdy pocit, že by další děti už nezvládla a nyní si myslí, že by to byla děvčátka, po kterých tak touží, a postarala by se o ni.
S maminkou byl schopný a ochotný být pouze její nejmladší syn. Když jsem mu ukazovala, jak jí bude dělat každé ráno bandáže, tak mi smutně, ale naprosto vážně řekl, že to nezvládne. Trpělivě a s pravidelností jsme ho učily všechny potřebné úkony. Pacientka rychle slábla, ale její syn se také rychle učil. Nakonec dělal mamince hygienu dvakrát denně úplně sám, měnil jí vložky, krmil a přebaloval. Aplikoval medikaci dle rozpisu lékaře. Byl šikovný a s maminkou zacházel velmi něžně. Navrhovala jsem pacientce opakovaně kněze, aby se zbavila strachu ze smrti a…
Zbývá vám ještě 60 % článku!