Žijeme v době, kdy technologie neustále posouvají hranice možného a umělá inteligence slibuje revoluci ve všech oblastech našeho života. Ani Charitě se tyto trendy nevyhýbají. Digitalizace a robotizace mohou být užitečným nástrojem při komunikaci, evidenci klientů či správě financí. Avšak nikdy nenahradí lidský soucit, porozumění a schopnost vybudovat důvěru.

Právě důvěra je klíčovou ingrediencí ve všech pomáhajících profesích. „S našimi klientkami často mluvíme o důvěrných věcech, které by se mnohdy zdráhaly říct vlastní mámě,“ říká sestra Imelda Hrdličková, vedoucí Azylového domu Gloria pro matky s dětmi. „Přitom najít, pojmenovat a přiznat si problém je nutné k tomu, abychom s maminkou mohli pracovat a řešit příčiny jejích potíží. Sociální práce vyžaduje čas, trpělivost, lidský přístup, a to je to, co nám technologie nezajistí.“

Svět bez technologií

U dětí je to podobné. „Děti, které přicházejí do Azylového domu, jsou často závislé na mobilech a tabletech. Bez nich neusnou, nenají se, bez nich nedokáží trávit volný čas,“ podotýká sestra Imelda. Rok od roku je situace horší, zasahuje i velmi malé děti. „Je to pak vidět na jejich slovní zásobě, na schopnosti soustředit se, komunikovat a celkově nacházet uspokojení a radost v lidských vztazích.“

V Azylovém domě jsou děti vedeny k tomu, aby se učily trávit čas podnětným způsobem, aby si házely s míčem, hrály s deskovými hrami nebo se s maminkou naučily básničku. „Tyto obyčejné věci budou v budoucnu ještě důležitější než teď. Čím víc bude svět zahlcen technologiemi, tím víc bude potřeba běžného lidského kontaktu,“ zdůrazňuje sestra Imelda.

Empatie a osobní kontakt

Jak říká sestra Imelda, lidskou empatii žádné stroje a algoritmy neumí napodobit. Osobní kontakt, schopnost naslouchat a poskytovat individuální podporu jsou tím, co dělá práci Charity nenahraditelnou. To potvrzují i zkušenosti z charitních domovů pro seniory. „Lidé jsou rozdílní, a proto je třeba péči důsledně individualizovat. Jednomu vyhovuje, když je pečovatelka veselá a při práci si zpívá, zatímco druhý ocení, když přijde do pokoje, udělá, co je třeba, a nechá ho v klidu rozjímat,“ ukazuje na příkladu Alena Hanková z Domova pro seniory kardinála Berana.

Blahodárný účinek lidského zájmu, empatie a přijetí vynikne v situacích, kdy senior přichází z nemocnice, z LDN či z rehabilitačního zařízení. „Stává se, že jsme třeba čtvrté nebo páté zařízení v řadě, kam senior přichází. Je zpravidla úplně odevzdaný a rezignovaný. U nás pak po měsíci, dvou rozkvete a začne se zajímat o svět kolem,“ líčí Alena Hanková.

Inspirace v Ježíši Kristu

Doménou charitních služeb je navíc duchovní péče: možnost promluvit si s panem farářem, slavit mši svatou a zapojit se do společenství věřících. „I lidé, kteří během života nežili aktivní život víry, se ve stáří obracejí k duchovním hodnotám a nacházejí v nich smysl a nový rozměr života,“ říká Alena Hanková.

Charita budoucnosti tak bude i nadále stavět na lidském kontaktu, na křesťanských hodnotách lásky a soucitu. Charita je tváří Ježíše Krista, který chodil mezi lidmi, léčil nemocné, krmil hladové a utíral slzy trpícím. Učil milovat bližního jako sebe sama. Charita je praktickým vyjádřením této lásky a snahou o vytvoření lepšího světa pro všechny lidi zažívající bolest, utrpení a nouzi.