Na Timoru ho přivítal José Manuel Ramos-Horta, prezident země, která získala nezávislost teprve v roce 2002. V bývalé portugalské kolonii přišlo během desítek let bojů s Indonésií o život více než 100 tisíc lidí. Naprostá většina z 1,3 milionu obyvatel (97 %) jsou katolíci a papež ocenil kroky, které místní podnikají „k plnému smíření s indonéskými bratry“. Při rozhovoru s oficiálními představiteli vyzdvihl: „Zachovali jste si naději i v utrpení a díky svému charakteru a své víře jste proměnili smutek v radost! Kéž nebe dá, aby i v jiných konfliktních situacích v různých částech světa převládla touha po míru.“

Podobně jako v Indonésii se František setkal také na Timoru s jezuity, kteří se shromáždili na nunciatuře v hlavním městě Dili. Nejprve zamířil k Joaovi Felgueirasovi, portugalskému knězi, který působí na ostrově od roku 1975. František 103letého řeholníka objal a poděkoval mu za jeho službu. Při neformálním setkání pak byl prostor hlavně na otázky čtyřicítky členů Tovaryšstva Ježíšova, kteří přijeli také z Vietnamu, Malajsie či Filipín.

Svátost chudých

V každé z navštívených zemí se František chtěl sejít i s lidmi, kteří jsou z různých důvodů opomíjeni. Na Timoru navštívil domov Irmas Alma, kde se řeholnice starají o vážně nemocné děti. „Když Ježíš mluví o posledním soudu, říká některým lidem: ‚Pojďte se mnou.‘ Ale neříká: ‚Pojďte se mnou, protože jste byli pokřtěni a biřmováni, protože jste uzavřeli církevní sňatek, protože jste nelhali, protože jste nekradli.‘ Ne! Říká: ‚Pojďte se mnou, protože jste se o mě starali. Pečovali jste o mě‘,“ připomněl papež a dodal: „Tomu říkám svátost chudých.“

Odpoledne pak sloužil mši svatou na pobřežní planině Tasitolo, kde se pod širým nebem shromáždilo na 600 tisíc lidí, tedy takřka polovina ostrova, kde je 40 % obyvatel mladších 18 let. „Jak je úžasné, že zde ve Východním Timoru je tolik dětí: jste mladá země. To je velký dar, ale také znamení, připomínka toho, jak je důležité vytvářet prostor pro děti, přijímat je a pečovat o ně,“ řekl František mimo jiné při bohoslužbě. I o pár dní později se při zpáteční cestě novinářům na palubě letadla svěřil: „Východní Timor má prostou, rodinnou, radostnou kulturu, má kulturu života. Řeknu vám jedno: do Východního Timoru jsem se zamiloval.“

V Singapuru o respektu

Poslední zastávkou papežovy cesty se stal Singapur. Při setkání s politickými představiteli ocenil harmonické soužití etnik, kultur a náboženství i podporu nestrannosti veřejných institucí.

Následně před šesti stovkami mladých různých vyznání upustil od připraveného projevu a spontánně reagoval na vyslechnutá svědectví. „Mladí lidé musí mít odvahu, aby se posunuli vpřed a vystoupili ze své komfortní zóny. Mladý člověk, který se rozhodne žít stále pohodlným způsobem, ztuční. Ale ne v pase, nýbrž v mysli. Proto říkám: riskujte, jděte ven, nebojte se, strach je diktátorský postoj, ochromuje vás,“ vyzýval František. „Bůh je pro všechny, a my všichni jsme tedy jeho děti,“ pokračoval Svatý otec a doplnil: „Všechna náboženství jsou cestami k Bohu. Mohli bychom je přirovnat k různým jazykům, ale Bůh je Bohem pro všechny.“

Setkání papež uzavřel modlitbou: „A nyní udělejme jednu věc: modleme se jeden za druhého, v tichosti. Kéž nám všem Bůh požehná. A až uplyne nějaký čas, až nebudete mladí, učte tomu všemu vaše děti.“