Taková pastorační péče samozřejmě zahrnuje také žehnání – zvláště po vydání dokumentu Fiducia supplicans, který kněžím trochu „rozvázal ruce“ a snad i srdce vzhledem k žehnání lidem v životních tzv. neregulérních situacích. Žehnání ale při pastoraci není to „první a poslední“. Pastorace by měla zahrnovat nejprve poznání, přiblížení, seznámení, pochopení a přijetí. Teprve z takového postoje může plynout upřímné gesto, kterému říkáme žehnání, s vědomím, že žehná vždycky Bůh a člověk je pouze jeho nástrojem. V tomto smyslu mi otevřely oči děti ze základní školy a z gymplu sester cyrilek u nás…