Co všechno obnáší služba biskupa v chudé a nepokojné Středoafrické republice (SAR)?

V této zemi o rozloze přes 600 tisíc km2 je devět diecézí (pro srovnání, ČR je zhruba osmkrát menší a diecézí má osm – pozn. red.). Církev je zde velmi mladá, první misionáři přišli do metropole Bangui před 130 lety, ale postupně sílí, protože se snaží růst ve víře, lásce a naději. Být biskupem v SAR je povolání ke službě hlásání slova, slavení svátostí, správě diecéze, péči o povolání, životu s kněžími a k neustálé výzvě věřícím, aby se „přeplavili na druhý břeh“, jak řekl Ježíš a jak nám připomněl papež František, když v roce 2015 zatoužil do SAR přijet. Ale také to znamená být hlasem těch, kteří hlas nemají. V zemi, kde panují obrovské nespravedlnosti a kde je stát slabý, je hlas církve jedním z mála, a někdy dokonce jediným, který kritizuje mocné.

Za tři desetiletí své misijní služby jste v SAR známou osobností. Jak vás ale přijali v nové diecézi, která leží ve značně odlehlé a obtížně dostupné oblasti?

Tento jihovýchodní region znám jen málo. Nachází se 1 200 km od Bozoum, kde jsem vedl misii a 17 let jsem tu byl farářem, a dosud jsem neměl příležitost Bangassou navštívit. Znal jsem pouze zdejšího biskupa, Španěla Juana Josého Aguirreho, výjimečného duchovního pastýře. Přesto bylo přijetí neobyčejně krásné, jak ze strany kněží této diecéze – je jich asi třicet –, tak ze strany místních věřících. Někteří o mé pastorační práci v Bozoum věděli, jiní ale ne. Naše víra, moje i jejich, nám však dovolila se setkat a vstřícně se přivítat. Vždyť Bůh dobře ví, co dělá!

Tušil jste, že se jednou stanete biskupem?

Ne, o takové změně ani o této výzvě jsem nepřemýšlel a přijmout je bylo pro mě dost těžké. Vím, že nemám potřebné vlastnosti a schopnosti (ale kdo může říct, že je má?!), opírám se však o milost svěcení a dar Ducha Svatého. A také vím, že se za mě modlí opravdu spousta bratří a sester od SAR po Itálii, od České republiky po Španělsko. Jejich přátelství a modlitba mi pomáhají.

Jaké úkoly vás nyní čekají? Do čeho se chcete pustit?

Především se seznamuji s diecézí, která je obrovská: má 135 tisíc km2. Poznávám věřící, kněze a seminaristy. Je tady spousta úžasných iniciativ, na kterých budu pracovat: školy, pomoc sirotkům, chudým a starým lidem.

V čem se středoafričtí křesťané liší od těch evropských?

Je to, jak jsem řekl, velmi mladá církev se všemi rysy mládí, tedy plná nadšení, radosti, síly a naděje, ale i s nedostatky, které se s ním pojí, jako jsou potíže se soudržností a vytrvalostí a podobně. Ale liturgické obřady jsou tu velkolepé, hojně navštěvované a velmi dlouhé. Určitě se při mši nedíváme na hodinky!

Čtenářům KT jste znám především jako spolupracovník české rozvojové organizace SIRIRI, jejímž přispěním vychází i česká verze vašeho blogu bozoum-czeck.blogspot.com. Budete v této součinnosti i v nové roli pokračovat?

Ano, se SIRIRI spolupracujeme pro tuto zemi už řadu let na vzdělávacích, zdravotních a rozvojových projektech. A doufám, že uvidím SIRIRI také v Bangassou!