Pastýř se má o svět starat, ne jej pást pro sebe. Starost o svět je takovým způsobem bytí, kdy se člověk ke světu a lidem v něm vztahuje se zalíbením, pozorností, uvědomuje si nesamozřejmost spravedlnosti a dobra i svou zodpovědnost za ně. Člověk starající se o svět jej považuje za svůj domov. Je ochoten přijmout konkrétní po volání, při jehož volbě bude zvažovat i prospěch světa. Uvědomí si jeho vratkost, to, že bez zásahu by svět ztroskotal, i to, že tento zásah nemůže být ničím jiným než starostlivým zájmem o svět vzbuzenou láskou. Takový člověk si bude vědom své provázanosti s druhými…